Michal Škapa - 00 NIC

Výstava Michala Škapy nazvaná 00 NIC finišuje a máte již posledních pár dní na osobní návštěvu. Následující fotoreport je sice vypovídající o kvalitách, ale přeci jen originál je originál.

MICHAL ŠKAPA - 00 NIC

7. 9. - 2. 10. 2011
Trafo galerie, Kurta Konráda 1, Praha 9

Vystavující: Michal Škapa

Michal Škapa (*1978) vystavuje poprvé pod vlastním jménem a poprvé samostatně, ač se již mnoho let živí jako nezávislý grafik a ještě déle se věnuje volné tvorbě. Podstatnou životní zkušenost s graffiti přetavuje ve zpracování různých víceméně reklamních vizuálů, ať už jde o festivalové plakáty (Festival otrlého diváka, Names atd.), obaly CD, webdesign či grafickou úpravu časopisů Free Magazine a Upstream. Jeho grafická řeč je přirozeným vyústěním pouliční, městské inspirace, mixované s pop-artem a odkazy k uměleckým oblíbencům napříč dějinami umění. Nejinak je tomu i s volnou tvorbou, v níž se neomezuje na sítotisk, ale expanduje na území trojrozměrných objektů a maleb airbrushem.

Michal Škapa na cestě od mnoha forem graffiti, přes grafický primitivismus latinskoamerických pixaçao a pop-artovou ironii, dospěl až k abstraktním plátnům. Stvořil postavičku Mr. Spreje, jakési zosobnění a zároveň zesměšnění revolty spjaté s graffiti. Jemně škodolibý Sprej a jeho nespočetní kolegové se pouští do předem prohraných bitev, nasazuje si zločinecké masky a podobně jako roztékající se „smajlíci“, zaniká i on na civilizačním smetišti. Ironický podtext na první pohled vlídných a vlastně známých obrazů (Škapa pracuje s chronicky známými reklamními motivy, jako je např. smajlík) s postupující abstrakcí získává na vážnosti. Pichlavá sdělení se stávají důraznými, když se ocitáme Na konci světa, v obklopení tisíců doslova „vyplivaných“ sprejů. Sprej a jeho nesmyslná činnost, ať už ta kreativní (popsané zdi), nebo ta revolučně-hrdinská (sprejové bitvy, kdy nevíme kdo je vlastně hrdinou), může být odkazem k marnosti některých lidských snah, v přeneseném smyslu k marnosti vůbec. Toto existenciální téma, přítomné vlastně ve všech Škapových obrazech a grafikách, rozvinul zejména v objektu INVISIBLE FUTURE FOREVER!, který vytvořil pro Expo 2010 v Šanghaji (k vidění byl později i v DOXu v rámci ozvěn Expo 2010). Tato zatím největší z autorových realizací, objekt s názvem TRON (jedna ze Škapových identit), je velkoměstem o sobě, blikající změtí domů, skla, betonu, pohybu, hluku a zároveň ztvárněním určité důstojnosti a ladnosti zběsilých megapolí. Nelze si nevzpomenout na replikanty, Neuromancera, Gilliamův Brazil či kultovní Style Wars. Krása spatřovaná v nekonečné marnosti, nebo spíše schopnost zaznamenat krásu tam, kde pro ni není místo. Nula nula nic?

Velkoměstské hemžení můžeme v přeneseném slova smyslu zaznamenat i v ostatních pracích, desítkami plechovek počínaje (127 plechovek atd.), přes „anti-hrdiny“(Avengeři, Super Mario, atd.), až k abstraktním motivům (Versus, Stěny, Temná hmota, atd.). Vrstvení a následné rozkrývání vrstev, ať už z obsahového nebo formálního hlediska, má svůj specifický rytmus. Realistické (ironické či parodické) se doslova slévá v abstraktní (vážné, temné). Prozatím nejabstraktnější jsou tzv. Stěny a obraz Temná hmota, z něhož ční kvádr zaražený v hutném magmatu. Vyvrcholením dosud nenápadné skepse je pak Konec světa. Mytologický Leviatan zde povstává z temné hmoty.

O Škapově dosavadní tvorbě by se dalo uvažovat z již naznačeného „evolučního“ hlediska. Jeho vrcholem by mohla být abstrakce, k níž autor aktuálně dospěl, nulovým bodem, tedy počátkem tvorby, pak fenomén podpisu v tisících modifikací. Škapovy věci však vznikají spontánně, v souvislosti s novými podněty přirozeně zvídavého pozorovatele, nelze je proto uměle těsnat do evolučního stromu. A to přesto, že „abstraktní období“ mistra parodie právě začíná.