Ucelený fotoreport zachycující pobyt Marthy Cooper v Praze

Martha Cooper strávila v rámci své výstavy v prostorách Trafo Gallery v Praze pouze pár dní. Stihla toho ale hodně ať už jde o přípravu samotné výstavy, páteční celovečerní akci s diskuzí a vernisáží, sobotní návštěvu Honzy Kalába při tvorbě Strašnického muralu nebo víkendové obíhání pražských graffiti zón i se speciálním jamem v rámci výstavy na Orionce. Posledním dnem Marthy v Praze byla nedělní komentovaná prohlídka a pak již hurá na lov tagů a globální toulky. Níže je ucelený výběr nejlepších momentů z pobytu Marthy Cooper v Praze převážně od Alžběty Jungové a Niky Kramer. Výstava končí již tento pátek, ale ve středu se ještě stihne poslední doprovodný program k výstavě, kterým je kurátorská komentovaná prohlídka s Blankou Čermákovou a Sany. Nechte se provést historií, osobnostmi, etapami i posledními projekty světově známé fotografky s neutuchající energií.

Martha Cooper - lovec tagů a globální tramp

Martha Cooper (*1943 v Baltimore, Maryland) vystudovala angličtinu a etnologii, pracovala jako dobrovolník v Mírových sborech v Thajsku, fotila pro National Geographic či N. Y. Post a zcestovala při tom téměř celý svět. Při svých výpravách dokumentovala běžný život lidí v megapolích a stejně tak i kmeny v džunglích. Díky své vřelé a dobrodružné povaze (projela v roce 1965 na motorce trasu Thajsko-Anglie) a bohatým zkušenostem se tak nehledě na své pohlaví a bílou tvář dostala na konci 70. let i do nově se rodícího kmene v ulicích New Yorku, který ji pak přijal za svou. Pronikla do jeho jazyka, začala vidět jeho očima, nechala se jím kompletně strhnout a dodnes tak spoluvytváří jeho historii. V té době znala dokonale jízdní řády newyorských vlaků a od writerů dostávala zprávy přes pevnou linku, že jejich piece zdobí ranní nebo odpolední stranu vlaku (železnice projíždí Bronxem od severu k jihu), aby mohla čerstvý piece zarchivovat. Tito „bratři a sestry v písmu“ se stali její rodinou.

Protože k ní fotoaparát přirostl už od velmi útlého dětství a to hlavně díky jejímu otci, majiteli obchodu s fotopříslušenstvím, dokumentuje od té doby vše kolem sebe na každém kroku. Graffiti objevuje v Melbourne, stejně jako v ulicích Baltimore nebo Kapského města. Její fotky jsou unikátní nejen díky uchování historie začátků graffiti, hiphopu a života na ulici vůbec, ale zároveň zachycují nekonečnou svobodu, radost, adrenalin, jedinečnou atmosféru, oddanost a vášeň pro malování, tanec, muziku nebo dětskou hru. Velké díky a respekt za její práci, která je nikdy nekončící zábavou, díky za její knihy, které s jejími fotkami zůstanou nesmrtelné a hlavně díky moc za její cestu do Prahy!

Blanka Čermáková, duben 2013

Martha Cooper, pro většinu newyorských writerů jednuduše Marthy, pro mně byla vždy legenda, fenomén a především žena, která si dokázala vydobýt respekt v oboru, který je pro ni vášní a celoživotním posláním. Marthu velice respektuji za to, že hip hop dokumentovala v době jeho vzniku, kdy nikoho nezajímal a nebyly v něm žádné peníze. V době, kdy děti přistěhovalců postrádaly vzory a hledaly svou vlastní identitu. Pravděpodobně si v té době nedokázaly ani v těch nejdivočejších snech představit, že položily základ hnutí, které překročí hranice Ameriky a rozšíří se do celého světa. Martha Cooper byla u toho a díky ní se dochoval odkaz něčeho, jehož síla i kouzlo se již nebude nikdy opakovat. Díky Marthiným fotografiím spousta dětí neupadla v zapomnění – ba naopak, staly se z nich legendy. Nyní je to bezmála třicet let, kdy Marthě Cooper s Henrym Chalfantem vyšla kniha Subway Art, která se stala graffiti biblí. Prodalo se jí přes milion výtisků a mnoho writerů, kteří v Evropě s graffiti začínali, se s ním prvně setkali právě prostřednictvím této knihy.

Když jsem na konci roku 2012 dotáčela v New Yorku dokument Girl Power (o ženách v graffiti po celém světě), sehnala jsem si email i na Marthu Cooper. Přesně si pamatuji pocit, před odesláním emailu, kdy jsem se sama sebe ptala: „Není to trapný?? Ahoj, já jsem Sany z Prahy...“ Jak to dopadlo? Martha byla nejlepší člověk, kterého jsme v New Yorku potkali. Kam to pokročilo vidíte sami. Jsem neuvěřitelně poctěna tím, že Martha přijala naše pozvání.

Sany, duben 2013