V Praze vzniká nová umělecká škola Scholastika

V budově bývalých Elektrických podniků byla dnes představena první soukromá škola zaměřená na výtvarné a užité umění a design - Scholastika. Právě zde v únoru 2012 proběhnou úvodní přijímací zkoušky, na které ihned naváže semestrální výuka. Prozatím půjde o jakýsi nultý ročník, přípravku na státní vysoké školy, výhledově však bude Scholastika usilovat o akreditaci a chce tak poskytovat svým studentům kompletní, certifikované vzdělání v oboru.

Projekt Evžena Šimery a Ondřeje Brodyho vznikl na základě nespokojenosti s výukou na státních vysokých uměleckých školách a potřeby do stávající situace aktivně zasáhnout. "Oba jsme absolventy těchto škol a z vlastní zkušenosti tak velmi dobře víme, jaké jsou jejich nedostatky. Naší ambicí je postupně zvýšit a zprofesionalizovat vzdělání v oblasti umění; například tím, že naše studenty budeme připravovat na teoretické i praktické začlenění do současné umělecké scény. Zároveň vnímáme vybudování otevřené platformy s ateliéry, knihovnou a filmotékou jako nezastupitelný moment pro širokou veřejnost, která se chce v umění vzdělávat," říká Evžen Šimera.

Scholastika nabízí sedm základních kurzů - malbu, kresbu, sochu, grafický design, fotografii a video, konceptuální tvorbu a dějiny umění. Každý z nich povedou progresivní, renomovaní umělci a teoretici tořící pedagogický tým Scholastiky - Robert Šalanda, Jiří Franta, David Böhm, Richard Stipl, Ivars Gravlejs, Terezie Nekvindová, Ondřej Brody, Evžen Šimera a další.

Studentům Scholastiky bude rovněž poskytováno poradenství ve vytváření a správě profesionální portfoliové dokumentace, orientace při získávání grantů, konzultace s pedagogy na vysokých školách a teoretické přednášky od renomovaných aktérů umělecké scény či užitého umění.

Scholastika sídlí v bývalých Elektrických podnicích na Praze 7, v budově, která je v poslední době stále více spojována s mladou uměleckou scénou. Právě v těchto prostorách mají své ateliéry významné osobnosti ze scény jako Jan Merta, Robert Šalanda, ExLovers, Maxim Velčovský a mnozí další. "Svým obsahem tato budova působí téměř jako umělecká instituce. Vzhledem k tomu, že prostory školy chceme mít otevřené denně od 10 do 21 hodin, je nutné, aby se studenti cítili dobře a třeba ocenili možnost se na chodbách náhodně potkávat se zajímavými lidmi, kteří uvnitř tvoří," vysvětlují autoři projektu.

Více informací na www.scholastika.cz.

Rozhovor s Ondřejem Brodym a Evženem Šimerou, autory projektu Scholastika

Kdy vás napadlo, že je ten správný čas českou uměleckou scénu oživit školou, jako je Scholastika?

Koketovali jsme s tím dlouho, ale vykrystalizovalo to až po našem loňském pokusu na pedagogickém konkurzu AVU, kde jsme se dostali do finále na školu nových médií. Ve společnosti lidí jako Knížák jsme byli nejmladšími uchazeči a prezentovali tam excentrický projekt „Ateliér fúzní tvorby“. Pozvali jsme kuchaře, který dělá molekulární gastronomii a společně s ním před komisí vařili s tekutým dusíkem. U toho jsme v deseti bodech představili, o co nám jde, a oni na nás koukali, jak na blázny. V té době zároveň probíhala „Iniciativa pro AVU“, sympózium, na kterém všichni nešťastní studenti v rámci svých příspěvků komentovali stávající situaci. Skončilo to tím, že rektor Kotalík řekl, jak je všechno v pořádku a všichni se mají rádi. Pro nás to byla výzva, že než stále dokola mluvit a kritizovat, bude lepší něco konkrétního dělat.

Co může Scholastika nabídnout jiného v porovnání se stávajícími platformami – na jedné straně vysokou školou a na druhé straně placeným zájmovým kurzem?

Běžné kurzy většinou nabízejí matoucí laciné triky, které člověka dostanou do automatického stereotypu, jenž ve společnosti přežívá. My na rozdíl od nich máme nejen vybavení odpovídající vysokým školám, ale hlavně určitou koncepční náplň - nabízíme spíše kritickou diskuzi než formální zvládnutí techniky. Malovat a kreslit vás nikdo nenaučí, to musíte sami. My chceme učit ty věci pojmenovávat. Ukázat, jak do díla dostat kontext, který vás uvede do jiných souvislostí, přednášet budeme i teorii a dějiny umění 20. století, aby lidi pochopili, v jaké době se pohybují, co je to dneska současné umění, jak umělci uvažují, jaké jsou různé přístupy… Tohle všechno je nezastupitelné a kupodivu to nenajdete ani na státních univerzitách. Jako jediná škola navíc nabídneme doplňkové aktivity ve formě komentovaných prohlídek aktuálních výstav a poradenství v přípravě portfolií. Nad těmi se nezamýšlí nikdo a přitom jsou klíčové. Talentovaných lidí je spousta, ale v tom, jak se dokážou prezentovat a posouvat své aktivity dál, už je obrovský rozdíl.

Nebude vám líto, že vy ty lidi připravíte a pak vám odejdou na vysokou školu, vůči které se vymezujete?

Naopak, pro nás to bude reklama a oni budou mít srovnání. V současné době vycházíme z nějaké reality, nemáme akreditaci, a je pro nás tedy primárním cílem lidi na státní vysoké školy připravit a dostat.

Jak náročná je cesta za akreditací? Co všechno se musí stát, abyste na ní dosáhli?

Akreditace je hlavně o lidech, kteří na škole vyučují a mají určitou akademickou hodnost. Je to takový uzavřený kruh, protože jediný, kdo může tu akreditaci dávat, jsou samotné školy a ony si to pečlivě hlídají. Nicméně, my na scéně působíme dlouho, máme spoustu známých a víme, že i ze strany některých docentů bude o spolupráci s námi zájem.

Dostaly se k vám už ohlasy a komentáře konzervativních kantorů? Jakou reakci od nich vůbec očekáváte?

Žádnou a ani po ní nepátráme. S konzervativci nemáme kontakt, protože si s nimi není o čem povídat. Stačilo je poznat během šesti let studia a to stačilo. Určitě ale bude zdravé, když znejistí a uvědomí si, že s nimi něco není v pořádku. Vážně, člověk, který se dostane na AVU, musí počítat s tím, že se nenaučí vůbec nic. To je přece strašné.

V souvislosti se Scholastikou hovoříte o rovném postavení učitele a žáka. Jak přesně mu máme rozumět?

Ta konkrétní podoba bude velmi individuální. Někdo potřebuje setkání s autoritou a pomůže mu to, pro někoho je naopak autorita překážkou. Zároveň tímto pojmenováním vztahu přiznáváme, že pedagog něco studentům dává, ale mnohem více si od nich bere. Je to jeden z důvodů, proč lidé učí - udržují se v kontaktu s myšlenkovými proudy dalších a dalších žáků, což je často impulzem k jejich vlastní tvorbě.

Získá díky vám začínající umělec kontakt se zahraničím, kde by se mohl eventuálně rozvíjet i ekonomicky expandovat lépe než na domácí scéně?

Cest do zahraničí je samozřejmě hodně, ale podle naší zkušenosti jednoznačně nejlépe funguje ta skrze vybudování dobré pozice doma. I mezinárodní kontakty jsou ovšem součástí naší vize. Neexistuje tady žádný program postgraduálního studia, během něhož by docházelo k pravidelným setkáváním a intenzivním schůzkám s kvalitními umělci ze zahraničí. Tuhle díru bychom chtěli zaplnit. A jelikož bychom se nechtěli dostat do kompromisu v případě slabších ročníků a nabírat lidi na úkor kvality jen kvůli zisku, chystáme se hledat zájemce o studium i mezi zahraničními studenty.

Přijímací zkoušky tedy nebudou pouze symbolické, ale nastavíte je jako síto?

Podle toho, jaká bude úroveň studentů. Pokud se ukáže jako dobrá, tak to pojmeme symbolicky, pokud ne, budeme vybírat. Ale přáli bychom si, aby to byla jen formalita, protože na zkoušky, v nichž jde o všeobjímající talent, nevěříme. Každý má talent na něco jiného a to je třeba vypíchnout. Tohle bude zásadní úkol pro naše pedagogy.

Co když si někdo nebude moci dovolit hradit školné? Nabízíte nějaké alternativní splácení?

Pokud uvidíme opravdu talentovaného člověka a on na studium nebude mít, poskytneme mu takové stipendium, že nebude muset platit nic.