Karel Štědrý - TuTu

Karel Štědrý aka Kodel, člen breakdance skupiny O2Redstars, do 8. prosince vystavuje v prostorách Galerie 1. patro. Report z vernisáže výstavy nesoucí název TuTu.

Mladí začínající umělci se sledují už ve školních ateliérech. V tomto smyslu malíř Karel Štědrý, pražský rodák (nar. 30. ledna 1985), přitahoval pozornost již od začátku svého vysokoškolského angažmá, které trávil v malířském ateliéru Stanislava Diviše na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Do něho nastoupil v roce 2004, když před tím absolvoval obor propagačního výtvarnictví na Střední výtvarné škole Václava Hollara v Praze na Vinohradech. Schopnost pracovat ve vizuálně výrazném kódu a přirozeně odvážné používání široké škály barev byli a jsou jedněmi z prvků Štědrého talentu, které se potvrzuje i po absolutoriu v roce 2010.

Pokud jde o divišovský „vědecký realismus“, jeho ozvuk se asi nejvýrazněji přihlásil právě při Karlově diplomové sérii, kde šlo o vizuální transformace geometrických jevů, kupříkladu Pythagorovy věty. Přes názorovou blízkost ke svému školiteli dokázal Štědrý od začátku své malířské tvorby zaujímat vlastní postoj, nacházet jemu blízká témata a vystavět si svůj osobitý a výrazný malířský styl. Ten mixuje jednak osobní zkušenost života ve velkoměstském vizuálním prostoru s jeho graffitistickými excesemi a hiphopovou subkulturou a reklamou, ale také sugestivnost světové i domácí výtvarné tradice na čele s Josefem Ladou, Fernandem Légérem či v poslední době jedním z pionýrů abstrakce Pietem Mondrianem. Svou roli ale hraje i česká modernistická generace 60. let, prezentovaná jmény Zdeněk Sýkora a Stanislav Kolíbal, a rovněž zkušenost postmoderny. Z těchto zdrojů pramení Štědrého schopnost vrstvit rozličné plány na obraze, pracovat s objemovou iluzívností, odkazovat ke geometrii, využívat kresebnost linií, excelovat barvou, bravurně si pohrávat s americkou retuší, reinterpretovat, dekonstruovat i konstruovat, pohrávat si s figurou a abstrakcí, a tvořit tak s výlučným důrazem na soudobou estetiku krásné obrazy. V souvislosti s Karlovým tvořením, a také ve vazbě na některé jeho generační druhy, se dere na světlo výraz neomoderna, i když i termín popartový koncept, který použil Vilém Kabzan, má své kouzlo.

Štědrý před vlastním malováním začasto vytváří prostorové skici z barevné dětské modelíny. Tento proces mu mimo jiné umožňuje obrazově domýšlet skladebné kvality jednotlivých „konstrukcí“. Tento prvek zajisté hraje významnou roli v posunu recentního Štědrého malování, když do obrazové hry stále významněji prosakuje geometrie. Respektive se malíř pouští do její reinterpretace, čímž si otevírá pole nejen pro abstraktní kompozice, ale může si skrze ní i zkoušet pohyb i na hraně figurální tvorby. Důležitým faktorem zůstalo rovněž implementování významu do „nezobrazivého“ malování. Geometrie je sice určitým jazykem, jehož používání se řídí svými zákonitostmi. Pro Štědrého ale (a před ním třeba v „existencionálních“ akcentech pro Stanislava Kolíbala) je také jedním z možných jazyků obsahové komunikace.

Mondrianovské inspirace tvoří jádro Štědrého výstavy. Umělce již dříve zaujaly síťové pravoúhlé kompozice holandského průkopníka abstrakce. Tento základní rastr určitým vrstevnatým způsobem rozvíjel, obrazy ovšem zahušťoval barevnými plochami a různě širokými liniemi. Zkušenost kulatých obrazů podnítila další linii tvorby, a to díla, která pracují se středovým epicentrem, ze kterého vystřelují na všechny strany různobarevné linie. V dalším Štědrého vývoji se pak objevily obrazy, které akcentují okraj – určité názvuky tohoto myšlení by se našly již v předchozí tvorbě. Pestrý okraj s prázdným středem ovšem není samoúčelný, jeho smyslem jsou modernistické mandorly, jde tedy o ozvuk tradičních náboženských obrazů. Štědrý s tímto námětem ovšem pracuje stejně sekulárně jako s motivem mandaly. Barevnost a vrstevnatost jsou i nadále malířovými poznávacími znameními, práce s barvou je nyní hodně suverénní. Kompozice obrazů je velkorysá. Štědrý kombinuje různě veliké a různě zformátované plochy, zkouší rovné linie s organičtějšími, pracuje s akcentem černé. V některých kompozicích zůstává jako podkladová vrstva kresba obrysových tvarů. V těchto obrazech zhodnocuje své dosavadní vizuální dovednosti, jejichž dominantou je vždy výrazná estetika.

Výstava v Galerii 1. patro, nazvaná Tu Tu - čímž odkazuje k jazzového titulu - je svázána se stejnojmennou Štědrého monografickou knižní publikací, vydanou nakladatelstvím Arbor Vitae. Texty Martina Dostála a Jiřího Přibáně dávají Štědrého obrazy do souvislostí, grafická úprava dua Petr Bosák-Robert Jansa pak razantně nazančuje nové možnosti literatury o umění.