PASHA 183

Pasha dělal street art necelých 20 let a jak přiznal v rozhovorech, stýskalo se mu po pouličním umění 90. let, kdy graffiti ještě nebylo módní a naleštěné, ovládané progresivními art-centry a efektivními art-managery. Bylo to agresivní, nezkrotné, ale o to víc upřímné.

Svobodný duch 90. let nejlépe vysvětluje jedna z jeho nejlepších politických prací. 19. srpna 2011 se objevili poloprůhledné nálepky vojáků se štíty v životní velikosti na vchodových dveřích zastávky metra „Krasnyje vorota“, aby Moskvané mimovolně procházející skrz kordónu vzpomněli na odvahu s jakou bránili svobodu před 20 lety. V poslední době hodně vystavoval a účastnil se festivalů v Rusku, Evropě a Americe. Dělal zakázky, pokud nebyly v rozporu s jeho systémem hodnot, např. dekoraci pro moskevskou operu. Celosvětové známým se stal na počátku loňského roku, kdy několik britských medií, včetně The Guardian, o Pashovi napsalo a dali mu označení „ruský Banksy“. Tato nálepka ho zlobila, protože nikdy nikoho neimitoval ani nekopíroval.

Měl svůj vlastní styl - styl anarchického romantismu a nonkonformismu. Často jsou jeho díla zaměřena na pohled z výšky, z ptačího pohledu či vesmíru, stejně jako u středověkých mistrů, kteří brali v úvahu vždy jen jednoho diváka - nebeského. Nicméně v době internetu je málo tak výrazných street art umělců jako Pasha 183, jejichž práce, i když jsou často jen na jednu noc, si naleznou miliónů diváků po celém světě.

Z rozhovorů (2010 - 2013)

www.adme.ru / www.interviewrussia.ru / www.kommersant.ru

Proč Tě tak irituje reklama?

Reklama dělá hodně věcí, abych tak řekl, proti vůli člověka. Nic nedává, pouze nabízí člověku volbu bez alternativy. Jedná se výhradně o tržní vztahy, nevidím v reklamě žádnou kreativitu. Mám víc respektu pro umělce, protože umělec vždy dělá to, co jde od srdce. Přináší svůj vnitřní svět, své myšlenky. Nic osobního, ale reklama a design - je to jen práce, jen výdělek. Můžeš rozvíjet svůj styl a budou tě platit za sebevyjádření a to je skvělé. Ale já nemám potřebu si rozvíjet styl, mám potřebu ukázat své myšlenky.

Pokud je mi známo, rozčilovalo Tě označení "ruský Banksy". Změnilo se něco?

Víš, můj otec říkal o zácpě: "Můžeš se rozčilovat, že ji máš, ale budeš-li to dělat pořád dospěje to k nervovému zhroucení." A já raději nereaguju na věci, které nelze změnit. Tak mi tak říkej, co mám dělat. A nemám rád, protože … víš, 14 let dělám jen svoje témata, tvořím vlastní styl, a pak - PINK! - najednou jsou tu lidé, kteří říkají, "Oh, to vypadá jako Banksy". Dělám černé a bílé věci, protože předtím jsem byl rád, že mám na černou a bílou. Když nebyli peníze vůbec, musel jsem barvy krást.

Souhlasíš s označením „politický umělec“?

Já se nepovažuji za politického umělce. Dokážu mluvit o politice, ale mít to blízko po celou dobu.. To snad ne. Pro mě je politika ještě větší špína než reklama. Stačí do ní vstoupit jednou nohou a už si v tom až po uši. Hodně věcí nemám v politice rád a tak mám hodně věci co říci, že bych chtěl změnit a o to se také snažím, ale ponořit se hlouběji nechci.

Z tvých prací některé jsou protestní, jiné jsou klidné, další dokonce i roztomilé (např. „Brýle“). Co je pro Tebe nejzajímavější?

Pravděpodobně protestní umění je ke mně nejblíž, protože jsem v podstatě vyrůstal na takové disidentské ideologii. Jsem spíš anarchista, neuznávám žádnou autoritu. Mám docela absurdní, komplikovaný pohled na život což je občas velice náročné. Jsem přesvědčen, že z člověka je Člověk, pokud může odmítnout věci velké ve prospěch něčeho menšího, ale více důležitého a nezbytného … chápeš? Pokud to můžeme udělat - je to výborné, a to je také protest. Myslím, že to je něco blahoslaveného a svatého, bláznivého. Všichni si trhněte, budu si dělat to co vždycky.

Je těžké zůstat v anonymitě?

V Moskvě to těžké není. A v Petrohradu, kde jsem dělal práci na "Pulp Fiction" v Kronverk Cinema, byla dokonce byla i ochranka. Moji tvář zná málo lidí což je dobře, mi umožňuje objevit na veřejnosti. Můj další projekt je spojen s jednou velkou prodejnou v Moskvě, chci je trochu "popíchnout". Kdyby byla moje tvář známá by to bylo náročné.

Myslíš si, že jsou lidé obecně stádo? Nebo že jsou vlídní a laskaví?

Pamatuješ Bulgakovův Ješua řekl: "Neexistuje špatných lidí"? Myslím si to samé. Existují lidé, kteří mají špatnou výchovu a velkou roli zde hraje společnost, v níž člověk vyrůstal. Tam je takový faktor jako geny náchylnosti člověka k něčemu. Jsem deprimován, že v Rusku existuje určité plemeno lidí … opět Bulgakov "Psí srdce". Profesor Preobraženskij říká, že místo toho, aby vyřvával písně a dělal bordel na záchodě, je třeba vzít koště a uklidit dvory – dělat svoji práci a to co umí. Tady se bavíme o plemenu lidí, kteří byli formováni po staletí a je velmi náročné je změnit. Chcete-li to změnit, je třeba zvýšit kulturu člověka. Ale jak? Já sám nevím. Sám sebe nemůžu nazvat kulturním člověkem.

Přoč ne?

Co je to kultura? Kultura - systém zákazů. Čím více budeš mít zákazů a omezení, tím víc jsi kulturní, ale já mam málo omezení. Asi jsem jen sebekritický a to mě chrání. Chybička se vloudila, nevadí, příště udělám lépe.

Jaké práce moderního pouličního umělce se vám líbí?

Moc se mi líbí, co dělá Tima Radya (kluk z Jekatěrinburgu). Ten dělal práci věnovanou Brodskému. Před mostem, do poloviny řeky, dal stůl s lampou, kufry a knihy, vše namalované bíle. Na knihy, které plavali na vodní hladině maloval portrét Josifa Brodského. Brodsky žil v době, kdy byli lidé čestní - současná generace je vychytralá. A velmi zajímavý je i Ženja z 0331c píšící své jméno do prostoru, např. ptačí budka na stromě.

Řekl jsi, že dřívější generace byly mnohem čestnější. Možná se změnili pouze nástroje? Teď je obtížné žít po vzoru Brodského.

V současnosti, aby si člověka zapamatovali, je potřeba konflikt. Pokud není konflikt se člověk nezastaví a nezamyslí. A jaký může byt ten konflikt? Například pokud se v každodenním lidském prostředí něco změní. Ptá se sám sebe: "Co to bylo? Co to znamenalo?" Staré generace ve své celistvosti nepotřebovali konflikt. Nebylo třeba, aby vás někdo nabádal pochopit vaši báseň, nebo si ji alespoň přečíst. Nebylo nutné k někomu osobně přistupovat a mluvit o tom, co současně zobrazuji na asfaltu, nebo nějaké reklamy kterou nechce přijmout, ale stejně si ji přečte. Dříve lidi sami směřovali k tvorbě, ale dneska k tomu směřujeme jen že nás k tomu život sám navodí. Mnohým to připadá divoké, ale není to nutné. - Nebylo nutné k někomu osobně přistupovat a mluvit o tom, co současně zobrazuje reklama, která je umístěna tak, že se ji nedá vyhnout a stejně si ji přečte. Dříve lidi sami směřovali k tvorbě, ale dneska to mnohým připadá divokým a není nutným. Tady je problém v současné společnosti: bez konfliktu není reakce.

Kolik času zabere projekt od myšlenky k realizaci?

Myšlenka na projekt může být realizována v okamžiku vzniku, někdy zas trvá realizace roky. Teď mam 5 zápisníků s nápady a nedávno jsem založil šestý. Občas zimní projekt vymyslíš v létě, občas je to naopak, někdy vymyslíš projekt na prostor a nebo to nepotřebuje tvoji intervenci. Jako les, je přirozený a nepotřebuje žádných změn. Občas je to urban prostředí, které je potřeba transformovat.

Jestli dobře chápu, neděláš pro peníze. Obecně v Rusku je náročné vydělávat na street artu.

Chci sdělit veřejnosti, některé své myšlenky. K dispozici je výrazový prostředek tak ho využívám. Někdo píše básně, někdo písně a já vyjadřuju své myšlenky a emoce street artem. Například si vzpomínám na dívku, která věší vánoční koule na ostnatý drát vězení „Matrosskaja Tišina“, mezi blázincem a vězením. Myšlenka je v tom, že se příliš nelišíme od míst na okraji společnosti. Jediné, co nám zbývá, zdobit ostnatý drátu místo vánočního stromečku.

Chápu správně, že street art je méně protestní druh umění než graffiti?

Tak zatraceně podobné. Období graffiti byl bouřlivý čas. Vzpomínám si, jak jsme rozbíjeli vitríny a házeli Molotovovy koktejly. Ale i street art je protestní, např. v jednom filmu jsme pálili reklamy. To je velmi choulostivý okamžik  art, umění … uměním se obecně dá nazvat cokoliv. Slovo „art“ je matoucí. Všechno co děláte na vlastní pěst - to stačí. Street art jako značka mě nezajímá. Je to formát, rám obrazu, se kterým je snadné svou práci prodat. Měl jsem takový projekt "Industrial" v centru současného umění Winzavod. Graffiti writer v kukle, s pouty a ruce plné peněz.

Opravdu to připomíná Banksy. Myslíš, že se stal rukojmím formátu?

Ano, ale Banksy za to nemůže, on je typickou obětí medií.

V pondělí 1. 4. 2013 Pasha 183 zemřel. Až do své smrti se mu dařilo udržet téměř úplnou anonymitu: nikdo přesně nevěděl kolik mu bylo let a jak se jmenoval.