Aktuální stav plus sobotního jam na legální zóně Beránek. Spousta zmrzlíků nedorazila tak se jam konal o počtu sedmi statečných, čtveřice z prahy, tepličtí TAX v sestavě Timer, Laek a brněnskou scénu v praze představil Trauma. Poklonu všem co přišli.

Sobotní report s nejstarší pražský zóny.

Projekt POD ČAROU je každoroční výstavou studentů nepřijatých na vysoké umělecké školy a hlásících se znovu. Projekt je otevřen ke všem uměleckým směrům, a tento rok se rozšířil i o směr filmový. Výstava se koná vždy v termínu před následujícím přijímacím řízením.

Radií, které se snaží urvat něco z hip-hopové poptávky je spousta, ale žádné se neodvážilo dál než maximálně k pár hodinám v kuse.

Clique, nový pražský graffiti magazín. Panely, legaly, streetart, tovární styly, trouapy, tegy, rozhovory s writerama a další věci co se elementu týkaj. Praha nebude jedinou obsahovou složkou ale najdete v každém čísle i mimopražskou scénu (Ostrava, Brno, Olomouc, Plzeň, České Budejovice, Ždár nad Sázavou, …), reporty ze slovenska a jiné ciziny. První číslo můžete oslintat cca. za měsíc a pak každého čtvrtroku. Dotazy/fotky můžete posílat na info@cliquemag.cz.

I PhatBeatz Vám přeje spoustu úspěchů v novém roce a šťastné a veselé. Potěšte se nad klasikou.

Co budeš dělat na Silvestra? Hory, pláže, Londýn, Berlín, Praha, Brno, doma s rodinou, v klubu s partou, .... Tyhle mejdany se řadí k datu 31.12.2006.

Kobe sem, kozy ven.

ZBK & Joe83 představili v Galerii Nábřeží své práce. Zholte fotky.

Soboty na kopci pořád jedou. 9.12. rozhoupali bezpočet krásnooček Orion a Trafik.

Mobb Deep, legendární Queensbridgské duo, které rozbíjí vše co jim přijde do cesty už přes deset let se tuto neděli představili v pražském Retro Music Hall.

Invaze dvojice ZBK a JOE83 ukáže svoji sílu 16.-22.12.2006 v prostorách Galerie Nábřeží. Úvodní vernisáž za doprovodu gramorollers Mike Trafik & Robot dejte tento pátek 15.12. od sedmé večerní.

Prdlajs pozvánka do kina. Hybaj na bar. Agent se přesunul do klubu 001 a soboty pokračujou. První prosincová proběhla v řežii dua Wich a Enemy. Chytej kvantum.

Paradoxně umístěná Trafačka v ulici pojmenované po marxistickém novináři Kurtu Konrádovi představila tento pátek díla tvořená v reakci na život v kapitalismu. Kdo byl ví, že na tento večer by se více hodilo vlastní jméno onoho marxisty, Kurt Beer. No shleďte obrázky.

Dříve než položíme pár otázek koukněme co říká její domovský web.

Legendu černého rapu, extravagantniho showmana z NY, lovce všech 'bitches' a zakladatele bandy The Flipmod Squad není nutné snad ani představovat. Trochu se skluzem můžete prohlédnout pár fotek z prázdninového koncertu v pařížském Zenithu. Našlapáno, hukot jak v úlu a po předkapelách z pařížských předměsti hlavní hvězda večera, Busta Rhymes a jeho banda Flipmood Squad.

Pár ukázek knihy 'Fax You!' od dua Fischer & Masker která dostane křest tento pátek na již zmiňované vernisáži v Trafačce.

První část naší měsíc a půl trvající cesty začínající v Ostravě vedla přes Polsko, Litvu do Lotyšska, přesněji do Rigy. Odtud jsme měli pomyslný oficiální start naší expedice.

Když pominu nemilý zásek ve Varšavě, první zastávka byla ve Vilniusu, hlavní městě Litvy. Noční procházka centrem, pivko Švitorys, fotím první šablonky. Riga, luxusnější start výpravy jsme si ani nemohli přát.
Bonus číslo jedna: Streetartový jam ve starém přístavu, který už neplní svou funkci jako kotviště lidí, se tyto prostory, budovy, sklady nabídly umělcům k užívání. Tak vznikly galerie, hostel, bar - prostě čistá krása.
Bonus číslo dvě: Kousek za Rigou konající se festival reggea, ska, etno hudby.

Po dvou absolutně pohodových dnech na LabaDaba festivalu, jsme vyrazili vlakem směr Moskva. Ruská metropole na mě působí víc evropsky než jsem čekal. Každopádně monumentální architektura stanic metra a například Lomonosovy univerzity vypadá úžasně, k tomu nekonečné bulváry, Rudé náměstí, s samozřejmě GUM, mega luxusní obchodní dům, na jehož prosklenou střechu se nám podařilo vylézt :). Co se týče street artu a graffti asi jsem málo pátral, nicméně pár kousků jsem ulovil.

Po třech dnech se naloďujeme na vlak transibiřské magistrály. Cestujeme nejlevnější třídou tzv. plackartou a musím říct, že to mají parádně vyřešené. Otevřené postelové vagóny, nechybí pocit pohodlí, a bezpečí, a zároveň kontakt s lidmi, ruská pohostinnost - čistá krása.

Stanice Samara - vystupujeme. V tomto městě se vyráběly rakety pro program Sojuz a protéká jím Volha. Parádní pláž, secesní ulice, na první pohled rozpadající se dřevěné domy lemující centrum, městský pivovar, a večerní pitka na střeše paneláku s místní mládeží se západem slunce nad Volhou - čistá krása.
V Samaře byl největší výskyt šablonek, jaký jsem v Rusku viděl. Od malých jednobarevných až po velikost lidské postavy.

Další zastávkou naší transibiřské cesty bylo předem neplánované město Mias. Které samo o sobě, krom nejčistějšího jezera a vzdálenějšího Uralu není ničím zajímavé. Ovšem asi 50 km za městem se rozkládá sírné pohoří Karabaš, které je takřka bez porostu a po výlezu na něj máte pocit, že jste tak v 5000m. Nic než jen skalní masívy, nažloutlé načervenalé kamení, mraky pod vámi a v údolí se tyčící masivní továrna na zpracování síry. Těžko se to popisuje, ale byl to takřka mystický pocit, násobený pohledem na východ slunce z nejvyššího vrcholku - čistá krása.

Čeljabinsk byl další, ale jen jednodenní zastávkou. Město, červeno žlutými prapory oslavující 490 let, je celkem moderní. Bulváry, skate part, legální graffiti plocha, Nádherně zruinovaná vysoká budova bůhvíčeho vedle lunaparku. Streetart ovšem poskromnu, tak alespoň pár fotek graffiti.

Následovala nejdelší dvou a půl denní cesta vlakem, která díky partičce skvělých lidí uběhla jako vod(k)a. Bajkal, ano opravdu nejde vidět na druhou stranu tohoto jezera. Nicméně teplota vody 4°, moc šancí k plavání nedávala, tak jsme vyrazili na tři dny do ruské spanilé
přírody směr zase nějaký ten vrchol pohoří (pikčrskaja nebo tak nějak). Po návratu a zjištění, že nám
za dva dny končí ruské vízum, míříme směr čínské hranice a to co nejrychleji!

Na rusko-čínské hranice přijíždíme s den propadlým vízem. Hodinka řešení a tradá vítá nás Čína. Smutek z toho že jsem neviděl ponorky, (podle původního jakštakš plánu jsme měli dorazit až do Vladivostoku) rozprášili první momenty v prvním čínském městě Manzouli, (taky nastává problém s názvy měst a lokacemi, protože jsou to nezapamatovatelné názvy ve stylu čin-čen, chan-čin, atd.) které je výstavní obrázek rostoucí ekonomiky - centrum tvoří nechutné barevné výškové budovy bank a hotelu v pseudo stylu, nad nimiž se tyčí ramena stavebních jeřábů. Centrum obepíná vesnice nizoučkých cihlových domku s blátivou cestou, a kolem dokola je už jenom nic, pustina a zase pustina. Ulice jsou plné vývěsních štítů a nápisů, kochám se grafickým vzhledem čínských znaků a zároveň se děsím toho, že tomu nerozumím, a nikdo nerozumí nám (angličtina vůbec).

My tři cestovatelé přitahujeme pozornost kdekoho, taxikáři na nás pokřikují. K tomu zjištujeme že zatím nemáme kontakt na nikoho z hospitality clubu (hospitalityclub.org), a vlastně nemáme ani pořádný plán. Tento počáteční punk vykrystalizoval v parádní procestování části této obrovské země. Co se týče streetartu, graffiti, moderní architektury jsem neobjevil nic, kromě telefoních čísel psaných, sprejovaných, malovaných po zdech různě přes sebe (jak již psal Ahoj) s výjimkou Pekingu.

Tak a to je to dilema - phatbeatz nejsou stránky jen o cestování, tak zbytek Číny zkrouhnu, bo zážitků je hromada, tak to vezmu co nejrychleji se pokusím dostat do hlavního města. Mezi nejzajímavější místa patřily TinanChi, sopečné jezero s tou nejpodivnější modrou barvou hladiny, zde jsme se taky na 2 dny surovo ztratili v okolních nekonečných lesích (hold jsme chtěli ušetřit za vstupné). Typickou architekturu střech jsme si užívali v pěti chrámech, a ten poslední byl Šaolínský (taky nejvíc zaturistovaný). Zkoukli jsme armádu hliněných terakotových vojáků, buddhistické jeskyně, skalní chrámy, tři dny žili v malém městečku, absolutně mimo turistické průvodce, přespávali na polích, na březích jezer, u čínských studentů. Jako dopravní prostředek nám posloužil vlak (jednou tak neuvěřitelně přeplněný, že by klaustrofobik na místě spáchal sebevraždu, a my to trpěli 18 hodin), lůžkový autobus, trojkolové motorky, auta, kola, taxík, loď, samozřejmě vlastní nohy a ve finále letadlo.

Čínská zeď tento šílený pomník panické hrůzy z Mongolů jsme navštívili dvakrát a pokaždé s pokusem se vyhnout turistům, což pokaždé vyšlo. Sice první setkání se Zdí byl šok, jelikož jsme se dostali do míst kde je Zeď totální ruina. Z kopců vylézaly jen homole zvětralé hlíny což byly torza strážních věží, sem tam propojené metrovým násypem téže zvětralé hlíny.
Druhý pokus byl mnohem šťastnější. Čínská zeď byla zachovalá tak jak si znám z obrázků, sice asi po třech kilometrech začínala být zarostlejší a zdevastovanější a rozbitější, ale přesto to byla ta Čínská zeď.

Po třech dnech túry po Zdi jsme ušli asi 40 kilometrů, a dalo nám to pořádně zabrat. Ale byla to čistá krása.
Peking, byl naší cílovou stanicí, zde jsme prostě museli dorazit, protože nám odsud letělo letadlo a my měli už letenky (jediný pevně daný bot na měsíc a půl trvající expedici - Peking 25.11. let v 11 hodin).

Náměstí věčného klidu je klidné až po setmění, kdy ho policie vyklidňuje. Zakázané město je přeplněné turisty. Moderní architektura se dá rozdělit na tři proudy (podle mě)
1. klasická nudná betonovo skleněný budova
2. inpantování klasických čínských střech na mohutné nové budovy často tvrdě a necitlivě
3. nová progresivní architektura - tu jsem ale viděl jen ve dvou exemplářích

Kromě galeriích s klasickým uměním (bambus, kaligrafie - již jak psal Ahoy), jsme navštívili tzv. art distrikt. Komplex továrních budov kdy je většina z nich přestavěna na galerie (asi 60), bary, restaurace. Zde bylo k vidění neklasické čínské umění, kvalitní malby na netradiční téma, narážky na vlastní historii - galerie MaoPoP. Mile mě překvapila úroveň grafického designu, i instalace čínského produktového designu. Na tomto místě jsem narazil na graffiti i na streetart, hlavně šablonky, nejčastěji se vyskytovala opice MonkeyStyl, později jsme objevili i skateshop se skvělými tričky stejného tvůrce. Samotný Peking na mě působil jako obrovitánská vesnice - čistá krása.

Tak to je hurá asi všechno, potom bylo jen letadlo fiii - Moskva a znovu fiii - Praha. Kdyby měl někdo dotaz pište na lokaz.nokaz@seznam.cz .

Čveřice Jakub Nepraš, Michal Dvořák, Jan Kaláb a Roman Týc tento víkend otevřou brány svých ateliérových prostor. K této příležitosti kluci oslovili své přátele a známé jejichž tvorbu považují za zajímavou a sezvali je na společnou víkendovou výstavu. Kolem 50ti mladých autorů, absolventů uměleckých škol, studentů či naprostých samouků představí každý po jednom díle (obraz, fotografie, video, …). Celou akci budou provázet kapely Ježíš Táhne na Berlín a Roxor, fireshow exhibici předvede skupina Tribo Fuego a jako třešničku si můžete dát křest nové knihy dua Fischer & Masker 'Fax You' nebo módní přehlídku formace OLO-Dressing.

Pohled na plzeňskou vejprnickou zónu po roce a půl. Moc se toho teda nezměnilo.

V Českých Budějovicích probíhá od 13. listopadu výstava Jakuba Štarka. Prohlédněte fotky a pokud chcete navštívit osobně můžete zdarma do 23. prosince 2006 v chráněné dílně Na sadech.

Bambilionkrát ohmataný dema kapel WWW a PSH započaly hip-hopovou historii v zemi české. Zatímco PSH už nějaké ty desky za sebou mají WWW na jednom origo plastovym kotouči zatim nebylo možno sehnat. Fanoušci s prodlužující se pauzou ztráceli naději a zatímco se smířili se stavem že WWW už nadobro zmizely a zbudou akorát pecky na deskách jako Real Acid Juice, Hip Hop Hurá nebo East Side Unia kluci připravili neurošok. Málokdo totiž věděl že Sifon ve skrytu své říše nadále horečně opracovával a opečovával svůj přízračný audio-vizuální sen, jenž letošního podzimu konečně protrhl placentu svého nositele a prodral se z lůna ven pod třpytivou záři hvězd naší galaxie.

Den boje za svobodu a demokracii proběhl na českobudějovickym legálu v malovacím duchu. Účastnily se party DSF, RWL, JPG, IMR, SMK, DOBS, SR, ALE.

Bigg Boss (Vladimir 518, Michal Škapa, Jan Kříbek) & LabyrintISBN 80-85935-82-1152 stran (233x168mm | česky/anglicky)Vychází: 22.11.2006Cena: 250,-

Těšnov ze vzpamatoval z útoku klacíků a má znovu kabátek barevnosti. Jak se zóny mení ještě zima není.