Po dvou letech od své rozsáhlé sólové výstavy Man on Fire zabydlel Pasta Oner prostory výstavní síně Mánes. Pasta Oner se svou výstavou Last Day in Paradise etabluje jako výrazný ateliérový a studiový tvůrce, jehož stěžejní tvorba spočívá v pop-artových akrylových malbách a ambiciózních prostorových objektech. Vernisáž výstavy, která prezentuje širokou škálu Pastových děl, se odehrála 10. listopadu 2015.
Pasta Oner; současný vizuální umělec, již roky působí převážně v galerijním prostředí, v němž systematicky prezentuje a rozvíjí své charakteristické vizuální tvarosloví a kontroverzní tematiku. Last Days in Paradise je autorovým osobním komentářem k povaze současné spotřební společnosti a jeho pozici v ní. Pasta Oner vyslovuje svá stanoviska pregnantními a provokativními rozměrnými a středoformátovými obrazy, stejně tak jako technologicky náročnými objekty, plastikami a prostorovými instalacemi. Po letech tak znovu naplnil výstavní síň Mánes soudobou nezávislou uměleckou tvorbou, která nyní nově zrekonstruovaný bývalý stánek kulturního a společenského života etablovala v třicátých letech jako přední výstavní instituci.
Pasta Oner, občanským jménem Zdeněk Řanda, dříve znám jako uznávaná postava pražské writerské scény, dlouhodobě rozvíjí a prosazuje svou tvorbu spíše v tradičních médiích, tj. v malbě a (přeneseně řečeno) v sochařském objektu. Přes četné venkovní a městské realizace a muraly - široké mediální a veřejné pozornosti se těšila například nedávná výmalba v pražském metru (stanice Anděl a Můstek) či realizace poblíž stadionu Sparty na pražské Letné - prosazuje se Pasta Oner čím dál tím více nejen v českém v galerijním kontextu. Na vydařenou účast na nedávném veletrhu současného umění Contemporary 2015 v Nové síni, navázal nyní nově i svou úspěšnou prezentací na veletrhu v londýnské Saatchi Gallery, na kterém se spolu s Pastou Onerem prezentovala řada předních umělců domácí česko-slovenské scény (David Černý, Roman Týc, Masker, Viktor Frešo, Michael Gabriel či Martin Krajc). Pasta Oner se na obou veletrzích prezentoval svou aktuální malířskou tvorbou, kterou do detailu rozpracovává na aktuální výstavě.
Pastovy obrazy, stejně tak jako jeho rapidně se rozvíjející zájem v tvorbě a navrhování objektů, kladou čím dál tím větší důraz na finální adjustaci a povrchovou úpravu. „Povrchová úprava, respektive výrazná adjustace, kterou nyní častěji používám, zastupuje v mém díle dvě základní funkce: rámovaný obraz, respektive povrchově ušlechtilý objekt, získává status „uzavřenosti“, hotovosti, nejen ve smyslu komodity, ale také ve smyslu připravenosti k tomu být někým osvojen a nepřekrucován, nedeformován neohebným, esteticky nepoučeným zacházením. Druhá funkce spočívá v tom, že mi adjustace a důraz na dokonalý povrch pomáhají jak v artikulaci mého kritického - nebo spíše reflexivního - postoje k současné spotřební společnosti, v ironizaci její posedlosti povrchem, obalem, stejně tak jako v ironizaci mě samého jakožto součásti této společnosti“, říká Pasta o své rostoucí zálibě v „glossy“, nablyštěných površích. Velký počet malířských pláten tak vyvažují dominantní objekty, které v obsáhlé variaci technik a materiálových provedeních demonstrující Pastovu preciznost ve volbě a zpracování „final touch“ úprav.
Komentáře
Poslat nový komentář