PAUL ALOISI - rozhovor

Přístí pátek začne v pražské Trafo galerii první samostatná výstava (instalace) v ČR Paula Aloisiho, kanadského umělce kombinujícího rozličné styly a techniky. Tentokrát půjde o experiment s tvary, písmeny a architektonickými plány, které Paul v Trafačce připravoval více jak 14 dní. Dejte si rozhovor a těště se na výstavu. Více info o výstavě na stránkách trafačky.

Ahoj Paule, můžeš se nám jako umělec prosím představit?

Jsem intermediální umělec, pracuji s mnoha médii. Nejdůležitější jsou moje nápady, které se snažím představovat a až potom řeším, z čeho budu dělat. Mám rád site specific (reagující na prostředí) objekty a často vytvářím svoje díla přímo tam, kde potom budou fungovat v prostoru. Jedním z mých hlavních cílů je zasáhnout veřejnost a postrčit ji, aby se stala aktviním prvkem v mém díle.

Ve své práci často používáš písmena. Jak sis k nim našel cestu, když jak víme nejsi graffiti writer?

Máš pravdu, nejsem typický writer – i když můj vstup do uměleckého světa byl v podstatě formou graffiti…. Kolem 14-15 jsem chodil ulicemi s barvami, které jsem dostal od staršího kámoše a zhruba do roka do dvou jsem v Torontu udělal přibližně 20 legálních i nelegálních pieců. Takže to byl můj začátek s písmem. Od mala mě fascinovaly struktury jako bloky domů, lego apod. Tuhle svoji vášeň jsem kultivoval při studiu architektury interiérů na OCAD, umělecké akademii v Torontu. Po čase jsem byl chopen spojit obě moje vášně – písmena a struktury – v mojí současné tvorbě využívám písmena jako čisté strukturální jednotky a vytvářím z nich architekturu. Reaguji tím na přehlcení veřejného prostoru budovami a jejich povrch reklamou.

Co od tvé výstavy v Trafačce můžeme čekat?

Pro tuto samostatnou výstavu vytvářím kolekci nových site specific děl. Galerie v Trafačce je velká a dovoluje mi myslet ve velkém! Budu si hrát s prostorem: světlo/tma, uvnitř/venku, povrch/struktura, pohyb/statičnost, historie/změna… Moje práce se budou bohatě proměňovat z jednoho do druhého, ale vzájemně spolu budou zároveň souviset. Ve více intimní části patra v galerii budu prezentovat série malých prací různých technik na papíře, na kterých jsem pracoval při cestování Evropou.

V Praze jsi už podruhé, jaké jsou tvé dojmy z ní a jaké jsou největší rozdíly mezi Prahou a Torontem?

Jsem tu podruhé, kdy se v Evropě prezentuji, tohle dobrodružství začalo loňské léto několika zkušenostmi, které vyústily v přehlídku v Itálii, České republice a v Německu. Nejvýznamější událostí prvního pobytu bylo pro mně setkávání s lidmi a trvající přátelství, které se z toho vyvinulo. Na Praze mám nejradši lidi. Tady to vypadá, že každý okamžik dne je umělecké dílo – ze spontánní situace vznikají performance, z obyčejných předmětů je naráz umění… Je to ta kreativní svoboda a schopnost otevřeného vyjádření, která mě se znovu dotáhla. V Torontu je na druhé straně velmi soutěživé prostředí, které pohání tvůrčí síla. Nicméně je v Kanadě společnost spíš konzervativní a postrádá silnou kulturní identitu – experimentální díla jsou hlavně poctou jiným umělcům, společnost spíše očekává, že jim umění někdo posvětí razítkem kvality a odtud pramení můj útěk z Toronta a cestování po Evropě.