AFinita

AFinita

5. - 10. 6. 2020
Galerie G18, Jiřího náměstí 18, Poděbrady

Martin Kafes33 Hirth

(*1981, Čelákovice)

Už jako malý kluk jsem se schovával s pastelkou za záclonou, abych doma mohl pomalovat zeď, pak jsem se se sprejem v ruce schovával pod rouškou noci a jsem rád, že jsem došel do stádia, kdy už se schovávat nemusím. Tady jsem. Hozený na plátně.

Martin má bohaté zkušenosti jako kreativec a graický designér. Graficky ztvárnil výstavy pro Národní technické muzeum, připravil vizuály festivalů Hip Hop Kemp či Motol Motolice, je grafickým designérem firmy Simplerent a nakladatelství Slovart. Nelze opomenout ani jeho dráhu hudební – na začátku nového tisíciletí byl frontmanem a MC ve skupině Moxa. Dnes koncertuje s alternativní elektronickou kapelou Monoskop, pro niž současně vytváří originální grafické návrhy včetně přebalů desek nebo plakátů. EP Lalou z roku 2016 doprovodila série jeho ručních sítotiskových obrazů. Své výtvarné práce představil mj. v roce 2003 na festivalu Hip Hop Kemp, v roce 2005 v bruselské La galerie du moment na kolektivní výstavě s názvem The European Street a v roce 2018 v londýnských ulicích v rámci projektu The London Loop.

Jeho umělecký projev formovalo svobodné tvůrčí prostředí graffiti scény. K hlavním inspiračním vlivům patří bezpochyby i malby Petra Kvíčaly (* 1960), vystavěné na ornamentálních liniích. Patrná, avšak autorem nehledaná, je také příbuznost s liniovými obrazy malíře Zdeňka Sýkory (1920 - 2011). Celou Martinovu tvorbu prostupuje fascinace písmem, kterou v abstraktní rovině rozpracovává do nekonečné tvarové rozmanitosti. Na počátku každého jeho obrazu stojí na první pohled náhodná skvrna, přestože pro žádnou nahodilost není na plátně místo a vše má svůj pevný řád. Za každou linkou, zaoblením či zalomením, za každým tvarem je pečlivě promyšlený koncept. A Martin s precizností až umanutostí sobě vlastní postupuje cíleně vrstvu za vrstvou. Nic si neusnadňuje. Vrstvení variantních linií na neohraničenou barevnou plochu lze zpětně rekonstruovat, neboť každý z nánosů je, byť nepatrně, přiznaný, a my jako archeologové můžeme odhalovat jejich pozůstatky.

Celistvá harmonie organických struktur přináší divákovi stojícímu před Martinovými plátny jedinečný, až meditativní prožitek. Současně podněcuje jeho fantazii a spouští řetězce asociací. Ostatně sám autor tímto zcela spontánním způsobem pojmenovává svá hotová plátna (Noční město, Motýl a další). Jednotlivé názvy obrazů nám tedy odkrývají autorské vidění vlastního díla a dávají nám možnosttento pohled přijmout nebo s ním třeba vskrytu polemizovat a samostatně hledat v tomto abstraktním vesmíru nové interpretace. Unikátní vjem v expozici nakonec vzbuzuje jeho kinetický objekt Planety, tvořený třemi otočnými plexisklovými disky opatřenými autorskou malbou, speciálně zhotovený pro přehlídku v G18.

FJ 87

(*1987, Praha)

Za všechno vděčím graffiti. Díky němu je moje tvorba ušetřena akademických dogmat a malířských nutností. Nepřemýšlím o kompozici, světlu ani proporcích. Prostě jen maluju a přitom využívám to, co už dobře znám: šipky, tvary, kombinace barev. Před prázdným plátnem stojím svobodně. Můj cíl není stát se národním umělcem nebo úspěšným autorem, kterého zastupují vlivné galerie. Můj cíl je pustit si hudbu, otevřít pivo a pustit z hlavy svoje představy. Nezabývat se existenciálním tlakem a nudnou všedností. Pustit na plátno trochu punku a potom jet vlakem zpátky domů…

Filip je absolventem Vyšší odborné školy grafické v Hellichově ulici v Praze (obor Vydavatelská činnost a realizace tiskovin). Momentálním povoláním je kulisák, jinak je ovšem aktivní hned na několika tvůrčích frontách, neboť ho přitahuje kreativita všeho druhu. Působí ve studiu Fullcolour.cz, které poskytuje graffiti malby na zakázku, jako redaktor pracuje v čtvrtletníku Hipster (příloha týdeníku EURO). Je členem kapely Gamrbz Reprs, která hraje nepochopený rock'n'roll rap. Napsal také knihu - „ódu na sídliště“ - Klíč je na baru (2017; soukromý tisk).

Už v jedenácti letech Filip vytvořil své první graffiti. Graffiti jakožto výtvarné gesto ve veřejném prostoru, které je zcela svobodnéa může se o něj pokusit prakticky kdokoli, nenávratně ovlivnilo jeho vidění světa. Stalo se natrvalo součástí jeho života. Nevzdává se ho ani na svých cestách do dálek. Na podzim 2018 putoval Střední Amerikou, téměř ve všech jejích státech vytvořil několik velkoformátových maleb (muralů), v Mexiku se zúčastnil festivalu Bakalarte.

V roce 2013 začal vytvářet první linoryty, které o pět let později vystavil v pivní galerii Beer Knír. Od roku 2019 se intenzivně věnuje malbě. Filipovy obrazy jsou projevem spontánní a momentální energie, přetavení principů graffiti na plátno. Nekonvenční geometrické abstrakce kopírují základní „stereotypy“ sprejerství, ostré linie kontrastují s výplňovými plochami bez jakéhokoli přechodu. Autorské krédo nebrat se vážně dovoluje Filipovi vzepřít se jakýmkoli formálním škatulkám a otevírá prostor pro experiment. Pracuje s akrylovými barvami, se sprejem, lakem na dřevo či voskovkami, zpravidla je na jednom plátně kombinuje. Vizuální účinek pak násobí sytost barev. Jako dominantní z Filipových obrazů vystupuje motiv hvězdy, a to v různých abstraktních či stylizovaných variacích (např. GangStarr) nebo barevných ozvláštněních. Vrací se rovněž k elementárnímu tvarosloví – kruhu, který nabývá nejrůznějších (symbolických) podob. Vedle tradičního, snad dohlíživého oka to klidně může být i po ulici prchající japonské sushi. Právě plátno Runningsushi patrně nejlépe ilustruje Filipův smysl pro hru a komiku. V řadě obrazů je také nenápadně přítomné prototypické médium umění ulice – (cihlová) zeď. Estetika graffiti je samozřejmě neodmyslitelně spjata s městskou krajinou. Svět betonu a industriálu, sídlištních věžáků nebo kouřících továrních komínů, se propisuje jako trvalá inspirace do Filipových velkoformátových maleb i drobnějších prací. Do strohého galerijního interiéru vnáší výjevy pestrého a syrového i surového světa exteriérů velkoměsta a periferie a my se společně s ním stáváme diváky pulzující ulice.