Historie tance

Kdysi dávno před lety, ještě za doby, kdy člověk tesal pouze kámen, si lidé našli možnost, jak vyjadřovat svoje pocity. Vytvořili si něco, čím mohli obřadně uctívat události, které se v jejich životech odehrávali. Je tak vědecky dokázáno z maleb v tamních jeskyních. Lidé používali tanec jako obřad, který chtěli uskutečnit na počest lovu, smrti (pohřby), plodnosti a dalších událostí. Začínali postupně objevovat lehké točení se v kruzích, tanec kolem ohně a nechali se jím ovlivňovat do takové míry, až jejich těla byla zbavena smyslu ovládání. Tančili ve skupinách rozděleni na ženy a muže. Byli pomalováni, nosili masky a místo hudby používali svá ústa k tvoření zvuku.

Čas ubíhal a pokrok se nezastavil a vytvořil další a další formy. Ve středověku se stal tanec součástí kultovních obřadů. Egypťané tančili při různých náboženských i dvorních slavnostech. Nejvýznamnější byly pohřební tance, které ztvárňovali pouze vybraní tanečníci. Můžeme se i doslechnout o tancích pantomimických. V Střední a Nové říši se objevují i akrobatické prvky.

Tanec v Řecku, byl obdobou bojových tanců, protože pocházel zejména ze Sparty. Dělil se na tři základní směry - Gymnopaideia, Pyrrhické, Embaterion.

• Gymnopaideia - gymnastický tanec, který provozovali chlapci
• Pyrrhické - jeden z druhů bojových tanců, sloužil jako magická ochrana před nepřítelem
• Embaterion - jeden z bojových tanců, který patřil mezi pochodové

V Athénách tanec oslavoval zejména bohy Apollona a Dionýsa. Dělil se na dvě základní skupiny - Hyporchema, Tirbásis.

• Hyporchema - tanec, který byl složen zejména z pantomimi, uskutečňoval výjevy ze života bohů a tancoval se při oslavách boha Apollóna
• Tirbásis - tzv. závojový tanec, tancovaly ho děvčata při oslavách Dionýsa

V Indii byl tanec vyvinut už ve 3 tisíciletí, byla důležitá zejména mimika, postavení rukou a pózy tanečníka.

Dostáváme se do období, kdy se začali uskutečňovat první tance v párech. Zamířili jsme tudíž do Středověku, kde se tanec uplatnil zejména v 11. a 12. století. Mohl se stát až posedlostí, protože lidé věřili, že se pomocí něho mohou zbavit nemocí (např. moru). Vznikl i tzv. tanec smrti, který spočíval v tom, že všichni byli v kruhu a tancující smrt si odnesla jednoho z nich, nezáleželo na tom, jestli to byl žebrák či král.

Dalšími typy tanců byla estampie (pokojný kročný tanec) a carola (kruhový tanec).

Na dvorních slavnostech a bálech se tančili obvykle komorní a šlechtické tance ve skupinách či ve dvojicích. Na venkově se objevovaly zejména lidové tance, které se tančily na slavnostech, svatebních obřadech a veselicích.

Tanec si prošel velkou historií změn a v každé zemi či na každém kontinentě se vyvíjel různě. Avšak jeho pravá podstata zůstává v tom, co měl vyjadřovat a co pro ostatní lidi znamenal. Máme mnoho tanečních stylů, které jsou ať už z novějších či starších řad. Každé mají rozdílné kroky, hudbu, výraz a pocity, ale důležité je, že je vytvořil sám člověk a že je starý jako lidstvo samo.