Hurá do galerie: Jan Kloss / Michal Škapa / Pasta

JAN KLOSS - PP-BW-01

26. 8. 2011
Napa galerie, Prokopská 8, Praha 1 – Malá Strana

DJz: Grima, Cashmeer

V úterý 16. srpna 2011 od 19:00 proběhne v prostorách baru/galerie Napa zahájení výstavy fotografií Jana Klosse s cyklistickou tématikou pod názvem PP-BW-01. Kromě toho bude také pokřtěno první číslo dvojjazyčného magazínu nejenom o kolech s pevným převodem – Pedal Project 01. O zábavu se pak postarají DJs Grima a Cashmeer a možná dojde i na one man show záhadného pána s kytarou. Každý, kdo dorazí na akci na kole, nebo nám bude obzvlášť sympatický/á, dostane výtisk zdarma.

začátek: 19.00
vstup: zdarma
info: www.pedal-project.com

MICHAL ŠKAPA - 00 NIC

7. 9. - 2. 10. 2011
Trafo galerie, Kurta Konráda 1, Praha 9 (www.trafacka.net)

Vernisáž výstavy proběhne 7. 9. 2011 od 19.00.
Vystavující: Michal Škapa

Michal Škapa (*1978) vystavuje poprvé pod vlastním jménem a poprvé samostatně, ač se již mnoho let živí jako nezávislý grafik a ještě déle se věnuje volné tvorbě. Podstatnou životní zkušenost s graffiti přetavuje ve zpracování různých víceméně reklamních vizuálů, ať už jde o festivalové plakáty (Festival otrlého diváka, Names atd.), obaly CD, webdesign či grafickou úpravu časopisů Free Magazine a Upstream. Jeho grafická řeč je přirozeným vyústěním pouliční, městské inspirace, mixované s pop-artem a odkazy k uměleckým oblíbencům napříč dějinami umění. Nejinak je tomu i s volnou tvorbou, v níž se neomezuje na sítotisk, ale expanduje na území trojrozměrných objektů a maleb airbrushem.

Michal Škapa na cestě od mnoha forem graffiti, přes grafický primitivismus latinskoamerických pixaçao a pop-artovou ironii, dospěl až k abstraktním plátnům. Stvořil postavičku Mr. Spreje, jakési zosobnění a zároveň zesměšnění revolty spjaté s graffiti. Jemně škodolibý Sprej a jeho nespočetní kolegové se pouští do předem prohraných bitev, nasazuje si zločinecké masky a podobně jako roztékající se „smajlíci“, zaniká i on na civilizačním smetišti. Ironický podtext na první pohled vlídných a vlastně známých obrazů (Škapa pracuje s chronicky známými reklamními motivy, jako je např. smajlík) s postupující abstrakcí získává na vážnosti. Pichlavá sdělení se stávají důraznými, když se ocitáme Na konci světa, v obklopení tisíců doslova „vyplivaných“ sprejů. Sprej a jeho nesmyslná činnost, ať už ta kreativní (popsané zdi), nebo ta revolučně-hrdinská (sprejové bitvy, kdy nevíme kdo je vlastně hrdinou), může být odkazem k marnosti některých lidských snah, v přeneseném smyslu k marnosti vůbec. Toto existenciální téma, přítomné vlastně ve všech Škapových obrazech a grafikách, rozvinul zejména v objektu INVISIBLE FUTURE FOREVER!, který vytvořil pro Expo 2010 v Šanghaji (k vidění byl později i v DOXu v rámci ozvěn Expo 2010). Tato zatím největší z autorových realizací, objekt s názvem TRON (jedna ze Škapových identit), je velkoměstem o sobě, blikající změtí domů, skla, betonu, pohybu, hluku a zároveň ztvárněním určité důstojnosti a ladnosti zběsilých megapolí. Nelze si nevzpomenout na replikanty, Neuromancera, Gilliamův Brazil či kultovní Style Wars. Krása spatřovaná v nekonečné marnosti, nebo spíše schopnost zaznamenat krásu tam, kde pro ni není místo. Nula nula nic?

Velkoměstské hemžení můžeme v přeneseném slova smyslu zaznamenat i v ostatních pracích, desítkami plechovek počínaje (127 plechovek atd.), přes „anti-hrdiny“(Avengeři, Super Mario, atd.), až k abstraktním motivům (Versus, Stěny, Temná hmota, atd.). Vrstvení a následné rozkrývání vrstev, ať už z obsahového nebo formálního hlediska, má svůj specifický rytmus. Realistické (ironické či parodické) se doslova slévá v abstraktní (vážné, temné). Prozatím nejabstraktnější jsou tzv. Stěny a obraz Temná hmota, z něhož ční kvádr zaražený v hutném magmatu. Vyvrcholením dosud nenápadné skepse je pak Konec světa. Mytologický Leviatan zde povstává z temné hmoty.

O Škapově dosavadní tvorbě by se dalo uvažovat z již naznačeného „evolučního“ hlediska. Jeho vrcholem by mohla být abstrakce, k níž autor aktuálně dospěl, nulovým bodem, tedy počátkem tvorby, pak fenomén podpisu v tisících modifikací. Škapovy věci však vznikají spontánně, v souvislosti s novými podněty přirozeně zvídavého pozorovatele, nelze je proto uměle těsnat do evolučního stromu. A to přesto, že „abstraktní období“ mistra parodie právě začíná.

začátek: 19.00
vstup: zdarma
info: www.834.cz

PASTA - PEEP SHOW

22. 9. - 30. 10. 2011
The Chemistry Gallery, U Lužického semináře 11, Praha 1 (www.thechemistry.cz)

Zatímco pro jeho vrstevníky z generace oldschoolových writerů znamenal street art jen krátkou trendy odbočku, z níž se brzy vrátili zpět ke graffiti, Pasta pro sebe z této původně vedlejší silnice vybudoval dálnici první třídy. Graffiti, v němž zaujímá místo po boku zasloužilých klasiků stylu, se sice nikdy úplně nevzdal, nicméně street art ve své popové otevřenosti přece jen lépe rezonuje s jeho extrovertním založením, racionalitou, pečlivostí a smyslem pro detail. Navíc v roce 2001, kdy vytvořil první, dnes už ikonický design okřídlené zubní pasty, se graffiti věnoval osm let, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby mu celé to důvěrně známé a pevně ohraničené prostředí začalo být poněkud těsné.

Na velkoplošných fasádových malbách a sítotiskových plakátech, jimiž tedy od přelomu století pravidelně zaplavuje pražské ulice, se drží výrazného, snadno rozpoznatelného stylu, v němž kromě inspirace Warholem, Oldenburgem, Koonsem nebo nejvlivnějším japonským výtvarným umělcem současnosti Takashi Murakamim vždy nalézáme fascinaci reklamou. Angažovaný boj proti její psychologické moci a zároveň stupiditě však přenechává jiným, sám je na to až příliš poučený, racionální a – dejme tomu – cool. Jeho komentáře v podobě typograficky precizně provedených sloganů nenutí diváka k provinilé sebereflexi nad konzumním způsobem života, spíše s ním nezávazně konverzují. Spojení textu a obrazu ve výtvarném umění není nic nového, ovšem způsob, jakým to dělá Pasta, je neotřelý a zábavný. Minimálně v tom, jak přesně svými „claimy“ vystihuje status quo dnešního třicátníka, dost pragmatického na to, aby nehasil, co ho nepálí, ale zároveň ještě dost mladého a romantického, aby se přece jen sem tam nepokusil..., byť by to bylo pouze vtipnou hláškou ledabyle hozenou na mejdanu. Z tohoto pohledu pak můžeme jeho díla označit za vpravdě generační a hodná pozornosti, nehledě na jejich estetickou kvalitu ve spojení čistého stylu s jemně ironickou oslavou kýče.

I ve své nejnovější tvorbě, jak nám ji představuje na výstavě Peep Show, Pasta stále čerpá ze street artu, na nějž mimochodem odkazuje už v názvu – vždyť co je street art i peep show jiného než rychlá pouliční zábava pro anonymní kolemjdoucí? – tentokrát však se znatelnějším příklonem ke klasické malbě. Stejně jako mnoho writerů a street artistů před ním (od Haringa přes Obeye až po Banksyho) měl Pasta vždy ambici vyrovnat se s prostředím galerie, prozkoumat ho a najít k němu vlastní cestu. Výsledek v podobě nových, místy až realisticky pojatých obrazů, je slibný. Nepostrádají nic ze své dřívější drzé přímočarosti, ale zároveň se řadí mezi současné etablované umění tak přirozeně, jako by tam patřily odjakživa.

info: www.pastaoner.cz