Melt! Festival 2008

Zhruba 20 km před cílem cesty nás zastihla bouřka a bohužel doprovodila až za brány samotného areálu. Již během cesty se vyloupl velice zajímavý obraz rozlehlé vodní plochy a z poloostrova na jejím obzoru se tyčící nasvícená rypadla a důlní stroje. Trochu jsem si vzpomněl na kdysi pořádaný Rock For People v Mostě, který byl taktéž provázený silným deštěm v ne nepodobném prostředí. Po příjezdu nám sekuriťák ukázal na pole sloužící jako parking a pak již bylo vše na nás. Vybrali jsme si místo co nejblíže cestě vedoucí k areálu a přitom poměrně dál od stanovo-autových městeček a otevřeli prvního Becka, ve snaze přečkat nástrahy počasí. Po krátké době se nad celým obzorem ukázala duha a se slunečními paprsky jsme se vydali vstříc hudebním zážitkům. Žádné fronty u vstupu, cesta k hlavní stagi thruba stejně dlouhá, jako z konce parkoviště na loňské Pohodě, avšak rozmanitější cestou.

Poté, co jsme se rozkoukali po areálu a skončili s "turistickou" prohlídkou samotného prostředí, vydali se jsme směrem k red Bull Music Academy stagi. Tam se mělo konat až na pár vyjímek vše, za čím jsem přijel. Nejmenší stage ale výborně udělaná – situovaná na jakýsi dvorek uzavřený ze 3 stran nízkými budovami a ze zbývajících 3 stran členěný nízkými tribunami. V jeho čele stálo podium, na kterém se právě chystal, s hodinovým zpožděním na nás čekající DJ Beware. Po odstranění posledních technických problémů se již z beden (rozestavených rovnoměrně do všech 4 rohů) začala linout v neúprosném tempu hudba ( – podotýkám, že zvuk z mého pohledu neměl chybu). Celý prostor se zaplnil snad během 10ti minut a lidé vypadali, že se nehodlají šetřit.

Párty tak v 19 hodin začala zhruba v takovém tempu, do jakého se u nás mnohdy nedostane ani kolem třetí hodiny ranní. Čas neúprosně letěl a ja zjistil, že jsem si v autě nechal rezervní baterii do foťáku a zvolil cestu – raději dříve než později. Jen co jsem vytáhl paty, přišla další bouřka a já schovaný u stěny nafukovacího Marlboro stanu zpytoval svědomí, že druhá zapomenutá věc v autě – pláštěnka – by se také hodila. Jen co déšť polevil, jsem tu cestu absolvoval, čímž jsem přišel zřejmě o vystoupení MC Gringa, jehož akustické pojetí baile funku s kytarou v ruce při zvukovce vypadalo zajímavě, a vrátil se akorát s nástupem Daniela Haaksmana, šefa labelu Man Recordings. Viděl jsem ho již na Dutty Weekendu v pražském Bordo, ale to co předvedl zde (nevím zda-li to bylo opravdu výkonem či celkovou atmosférou), mě dostalo.

Takových lidí křepčících po kotníky v bahně, užívajících si rytmů zdaleka nejen baile funku, bych u nás zřejmě neviděl, a jestli ano, na prstech jedné ruky bych je spočítal. Za gramofony se tak po nějaké hodině a půl naštelovalo další z party zvířat, nebyl to nikdo jiný než Edu K. Mocným nástupem ukázal, že "parket" rozhodně šetřit nehodlá a zhruba půl vystoupení trávil v opravdovém kontaktu nejen s první řadou a dělal kromě hudby show. Atmosféra se přitvrdila, metalové pózy jen umocňovaly vykradené kytarové rify světových velikánů, a na tempu se zdaleka nepolevovalo.

To nám ale prolétlo hlavou, že je právě čas, kdy mají začínat v Melt Klub hale Mitchell Brothers a, i kdyby jen kvůli Routine Check, jsem se tam musel jít podávat. Bohužel jsme skončili ve frontě (obdoba vystoupení DJe Krushe na HHK) a z nepochopitelných důvodů (udajně plná kapacita), jsme jen vyčkávali. Po nějaké chvíli se ledy pohly a my se dostali dovnitř, tam ticho a pohled připomínající obyvatele, evakuované v noclehárně, udělané z tělocvičny. Hloučky lidí sedících na zemi a vyčkávajících příchodu jakési legendy mi napověděly, že zřejmě o Mitchely nepůjde. Po asi čtvrt hodině se začlo s kratičkou zvukovkou kytar a na pódium se začali trousit členové (jestli se nepletu) The Whitest Boy Alive. To znamenalo zpoždění více než hodinu a definitivní zahození u vstupu obdrženého časového harmonogramu večera. Rychlý přesun přes bar zpět na Red Bull stage a poslední minuty vystoupení Edu K.

Moc se mu z pódia nechtělo, ale nakonec po jedné bailefunkově "odrapované" pecce přece jen svolil a udělal tak místo pro nástup dalších hvězd – Bonde do Role. Čekal jsem hodně, hlavně co se energie týče, ale to co jsem viděl, o moc předčilo očekávání. K posluchačům se tak linula neskutečná smršť syrovosti a občas to s sebou vzalo i některé z účinkujících. Ještě tak tomu rozumět. No, show utekla jako voda a třeba taková Solta O Frango mi zněla v hlavě ještě značnou dobu. To už je ale vystřídalo italské duo The Crookers, což znamenalo zhutnění basy a přiblížení se skoro až k technu (no dobře, tak ne, nicméně na tempu se opravdu nepolevilo).

Nachýlil se však čas, kdy měla na Gemini Stage po Mr. Oizovi naběhnout mladičká Uffie s parťákem DJ Feadz, doplněni ještě o "přesluhující" Technotronic, a tak jsem se opět vydal směrem z Red Bullu, nebyl jsem však ani 10 metrů daleko a několik úvodních tónů pecky Day 'N' Nite od Kid Cudiho (jak jinak nez v Crookers remixu) mě rychle přimělo se vrátit. Neskutečná pecka, v té atmosféře tím spíš.

Pak jsem si již zacpal uši a vydal se směr Uffíčko...poměrně velký prostor s obrovskou masou lidí uvnitř...no dobrá, řekl jsem si. Přišel jsem právě včas a tudíž stihl vše podstatné – Pop The Glock, Party od Justice, Ready to Fuck a několik dalších, prokládaných střídavě duem Technotronic. Nevím, do jaké míry potěšili publikum, ale směr podium proběhl i nějaký ten letící kelímek.

Oproti Red Bull stagi vyznění maličko rozpačité, ať už kvůli Uffiinýmu přeskakujícímu hlasu, vazbení mikrofonu apod., nicméně i tak to bylo rozhodně zajímavé vidět, i když v nějakém menším klubu by to pro mě vyznělo lépe. Poté jsem se vrátil na Crookers, v naději, že ještě zastihnu vystoupení Count And Sinden (kteří meli být dokonce před nimi). Po nějakém čase jsem to však musel vzdát a doufat, že snad ani nepřijeli, jelikož v tu dobu bylo zpoždění více než 3 hodiny, a to už na mě nad ránem bylo moc a cesta domů se druhý den nikterak obelstít nedala.

Za rok na Meltu nashledanou, pokud se Pohoda ve stejný termín nebude hodně snažit...no, line up ukáže, oboje rozhodně stojí za to...ještě tak, aby se promotéři u nás taky někdy trochu předvedli, o samotných návštěvnících, kteří atmosféru z většiny vytvářejí, ani nemluvě.

Dost řečí. Pro ty z vás, které to zajímá, je zde pár fotografií a hlavně videí, na kterých se můžete podívat, o čem že tu vlastně píšu. Třeba i díky tomu potkám za rok za večer víc Čechů, než jen jednu trojici v 5 ráno na parkovišti ;).

Melt! Festival 2008 - Bonde

Melt! Festival 2008 - Crookers

Melt! Festival 2008 - Eduk

Melt! Festival 2008 - Haaksman

Melt! Festival 2008 - Uffie