Moskva

Moskva je jedno z nejdražších měst světa. A troufala jsem si tam o dost méně, než jako před lety v arabském libanonu. Nedovedu si dost dobře představit jet tam jen tak na blind, dreadatá cácorka ještě k tomu prakticky bez koruny.To by nebylo, aby se něco nestalo hned na začátku cesty, veškerá bagáž se proletěla jiným směrem než my a tak úvodních několik horkých chvilelek v jinak promrzlé moskvě stálo za to. Nakonec po vyplnění pětistránkového formuláře se bez kufrů přemisťujeme ubytovat.

Moskva si potrpí na světelnou reklamu a drahá auta, takže noční projížďka skrz celé město nebyla zlá. Je to město, kde nenajdete střední třídu, jsou tu jen bohatí, nebo chudí. O to lepší cesta ráno z periferie do centra. První noc jsme bydlel v ubytovně pro české řidiče tiráků. Ta je z poslední stanice metra několik mnoho stanic autobusem, pak několik stanic busotaxíkem a pak ještě něco po svých vzdálená od centra. Periferie je (kromě toho, že se jedná o jedinou část města, kde se do stovky Kč najíte boršče v kiosku) daleko opravdovější než zbytek města. Paneláky všude, na všechny strany. A místo náměstí tržnice, kasino a konečná metra.

A v metru jsem pochopila komunismus! Když byla revoluce u nás, byla jsem sotva ve škole, ale z atmosféry dítě zaznamená ledacos. V metru jsou davy, jeden dav se valí doleva, druhý vpravo, na rozích kolem stojí milice a hlídá pořádek. Pokud někdo vidí nějakou nepěknost, nenahlásí nic, protože by z davu musel vztyčit hlavu a vzpomínky na milici jsou stále silné, když se člověk poprvé noří do moskevského metra , je okouzlen z té nádhery Metra, která mají za sebou dva až třikrát tolik vagonů jako u nás, tlumená světla, všude mramor, zlato, štuky, sochy, mozaiky letců, lyžařů, vojáků a kolchoznic na rudých podpatkách (mimochodem, nepotkáte rusku bez podpatků a hlavně bez kozaček - jiné boty se tam rozhodně nenosí … vepředu do špičky, podpatek se musí ztenčovat do jehly a kozačka končí pod kolenem). Napodruhé už má pocit, že všechna ta monstróznost a pompa je až strašlivá a že se jí bojí, protože za tím vším musí stát sám Bůh no a sklání pokorně hlavu (nedalo mi to si nevzpomenout na středověkou reklamu na Pánaboha v podobě kostelů), třetí den si takový člověk uvědomí, že se sklopenou hlavou jde davem a že ten dav, kterého je součástí stvořil ono nadlidské metro a že i on je tím kolečkem ve velkém, strašlivém a mocném stroji.

Uf, tento článek nemá být kritický ani pochvalný, jde jen o bezprostřední turistovy pocity. O pocity umocněné notným množstvím vodky (která jako snad jediná věc v rusii vyjde opravdu lacino, a patoku se nedohledáte) a písmem, kterému není jednoduché porozumět. Na rozdíl od řeči, ruština je měkká, milá, stravitelná a po týdnu poslechu se s ní dá rukama nohama domluvit.

V celé moskvě nenajdete hospodu, jsou restaurace pro bohaté a periferní " vodkárny" pro chudé a notoricky závislé. Stojíme ve vodkárně (boudička srovnatelná s kiosky v pražské holešovické tržnici) a posilňujeme se na výpravu za uměním. Galerií je v Moskvě dost. Začínáme ikonami, které už pak nic nepřekoná. Moderního umění najdeme obzvlášť dost, i současného, ale současné je jako těsně porevoluční naše a to v lepším případě. Není to tak dávno, co ruský konceptualista objevil černý čtverec. Návštěvu do důležité stránky v učebnicích dějepisu mohu jen doporučit, nebudete se stačit divit.)

Moskva (RU) | foto © Cacorie