OKO Crew

Manifest

Provolání umělecké organizace OKO

Jsme bojovníci armády OKO. Narodili jsme se tak jako všichni, otroky hlouposti a lhostejnosti. Jelikož nechceme zůstat navěky v zajetí, vyhlásili jsme boj:

• tyranii povrchnosti
• diktatuře pohodlí
• útlaku nevědomosti
• spánku rozumu
• maskování emocí
• krutovládě materialismu

Zatím je nás málo, operujeme v samém srdci nepřátelského území a bylo by opravdu bláhové věřit ve vyrovnaný zápas, pokud bychom neměli ve výzbroji OKO. V tomto nástroji k vnímání a ,,magické proměně", který je člověku dán automaticky, jsme nalezly zbraň nesrovnatelné síly.

Díky němu se díváme na svět kolem a v mozku si utváříme jeho obraz.

Co vidíme?
Vidíme nevyváženost laboratoře světa, černou a bílou, honbu za bezcenným ziskem, oční bitvy bezejmenných v hromadné dopravě. Náš svět, kde do sebe pronikají a mísí se dobro se zlem, vznešenost a zvrácenost, láska a nenávist.

Možná jsme citliví lidé, a proto si intenzivněji uvědomujeme nesmiřitelné elementy našeho operačního prostoru. To nám ale nemůže zabránit se ptát:

• Proč krása a krutost kráčí vždy spolu?
• Proč vždy nejvíce ubližujeme těm, kteří nás milují?
• Proč nám největší bolest způsobují ti, které milujeme?
• Proč jsme povinováni nosit plynové masky a uniformy?

Co víme je, že pokud my sami nedáme věcem smysl, ty věci smysl mít nebudou. Odpovědi na naše otázky hledáme v dialektice východu, TAO, i v věčném souboji ledu a ohně západu. Pohyb spirály je i naším pohybem.

Ať už nacházíme či ne, jsme především umělci a jediné co můžeme ( a musíme) je pravdivě nastavovat zrcadlo sami sobě i svému okolí. Jinými slovy se snažíme vyvážit v sobě síly, které nás denodenně atakují.

Co nechceme je surfovat po povrchu věcí a zavírat oči před skutečností. Je nám cizí právě ona stránka graffiti, která podstatu věcí zplošťuje a deformuje na životní styl, zábavu, která jak se zdá slouží jen pro vnitřní komunikaci v uzavřeném společenství. My se snažíme odkrýt skutečné archetypy bytí, které jsou společné všem lidem bez rozdílu. Naším zájmem je navázat dialog s ,,obyčejným člověkem". Může to být kdokoliv a jde nám především o něj, a to je důvod proč malujeme na zeď jeho domu!

Naším posláním je dávat lidem podněty k tomu, aby se dívali, aby vnímali a především aby sami tvořili!!!

Cítíme v sobě nutkání vyjádřit se teď hned, proto nemůžeme čekat až budeme vpuštěni do galerií.

Ostatně v galeriích se vystavuje umění, kterému lidé nerozumí, a proto se lidé dávno do galerií chodit odnaučili.

Chceme rozpoutat debatu nad existencionálními problémy společnosti. Politiku sabotujeme, neboť korumpuje. Chceme SKUTEČNOU práci pro lidi!! Tak jak se o to snažíme my, když pro svoji vizi dokážeme i něco obětovat.

Odraz našeho myšlení se objevuje i v koncepci našeho uměleckého výrazu.

Malujeme obrazy. Začali jsme s malováním obličejů, často v plynových maskách. Obličej je jasným nositelem emocí, proto ho používáme. Jednoduchost je vždy klíčem. Proto vše redukujeme do základních geometrických tvarů. Vždy vnímáme místo kde malujeme a využíváme i architekturu prostoru. Oko je pro nás symbolem poznání. Neboť se snažíme o bezprostřední zachycení našich mezních psychických stavů, a zároveň elementárních sil které jsou jen dvě, používáme pro svou práci bezvýhradně pouze černou a bílou barvu. Řídíme se tím, že forma musí zůstat funkčním prostředkem a ne příčinou. Malujeme vším co je dostupné a sprej je pouze jedním z možných prostředků.

Tímto manifestem pokládáme základy pro naši společnou práci. Vzdáváme hold otcům zakladatelům a hlásáme návrat k tradici.
Než nastane čas, zůstáváme v anonymitě. Do té doby nás můžeš vidět kralovat s florbalovou holí, v knihovně číst Crowleyho a Dostojevského, v psychiatrické léčebně koukat z okna ven, nebo v tramvaji pozorovat ženy, psy a děti.

stín, depzo, psýché