ROCK THE BELLS

V pátek 31. 10. jste měli možnost vidět show s velice speciálním line-upem. Stalo se tak díky putovnímu festivalu Rock The Bells, který letos zamířil kromě LA také k nám do Prahy.

Na jednom podiu se tak vystřídaly skutečné legendy, které pomáhaly rozbíhat tuto hru jménem rap. Jmenovitě Pharoahe Monch, De La Soul, EPMD, The Pharcyde, Supernatural a Scratch a nakonec samotný Nas. Díky poměrně brzkému startu jsem se dostal do Tesla Arény chvilku před tím, než se mikrofonu chopila polovina uskupení Organized Konfusion – Pharoahe Monch, ten který díky svým zdravotním problémům nemohl dorazit na letošní Hip Hop Kempu nám měl zřejmě touto cestou vynahradit jeho předchozí absenci. Bohužel však uvězněn ve frontě na občerstvení jsem toto vystoupení slyšel opravdu jen útržkovitě a nemohl si tak dostatečně užít ani jeho hit no. 1 Simon Says.

Lehce rozčílen z rychlosti obsluhy a mnohasměrné fronty jsem se konečně dostal do samotného centra dění ve chvíli, kdy na podiu začala řádit dvojice Eric Sermon a Parrish Smith aka Erick And Parrish Making Dollars aka EPMD. Upřímné vystoupení od lidí kteří nepotřebují řešit trendy a společně dělají hudbu přesně tak, jak ji doopravdy cítí již od roku 87. Při hitech jako Crossover, Da Joint či dalších si člověk zavzpomíná i na svá dávno uplynulá léta a díky znalostem hudebních podkladů ani tak neřeší chvílemi poměrně žalostné zvukové podání.

Časových mezer mezi vystoupeními jednotlivých účinkujících se příjemně zhostila dvojice Scratch and Supernatural a svými lyricko-beatboxovými vložkami nás tak provázela celým večerem. Dalšími na řadě pak byli De La Soul a The Pharcyde, obě party již v minulosti v Praze viděné (v případě The Pharcyde nejednou, však od dob, co jsem je měl možnost zažít v Paláci Akropolis již uběhlo pěkných pár let). Myslím, že zde nemá příliš cenu srovnávat ani vyzdvihovat některé silnější či slabší momenty nebo snad dávat seznam písniček které zazněly a které naopak ne.

Jak De La tak Pharcyde jsem si poměrně užil, avšak částečně rozptylován společenskými aktivitami a částečně nedočkavostí na samotný vrchol festivalu jsem se, dost možná, této části večera nevěnoval s takovou intenzitou jakou by si zasluhovala. Souběžně s tím mi také začalo připadat, že čím dál tím víc vyžaduji od živých vystoupení něco víc, objevování nového a když už ne v hudbě samotné (dle line upu bylo jasné, že o to v Tesla Aréně rozhodně nepůjde), tak alespoň v jejím přednesu. To se však pomalu ale jistě začalo schylovat k samotnému vyvrcholení a na podium se, za doprovodu DJ Green Lanterna přiřítil samotný Nasty Nas. Tracky sypal z rukávu v takové rychlosti, že některá instra stačila zaznít pár vteřin a posloužila jen jako jakási mezihra, z jiných pak zazněla třeba pouze jedna sloka a jen pár si mohl posluchač vychutnat v celé jejich délce.

Šťastné řešení díky němuž návštěvník dostal opravdu vše, co si jen mohl přát a show tak příjemně svižným tempem plynula bez hluchých míst. Pro mě jednoznačně ukázal, kdo je ten večer pánem. Takřka kompletní průřez tvorbou od starých pecek z období Illmatic přes hitovky jako Nas Is Like či Hate Me Now z doby pozdější až po hymny poslední doby jako např. Hip Hop Is Dead. Vše zakončila má oblíbená One Mic a mohlo se jít po návštěvě "Jurského parku" za trochou soudobé tvorby a to do Roxy, kde právě tou dobou začínali roztáčet kola z ocely dva uznávaní představitelé britské dubstepové scény – Skream a Benga v rámci Beatcase Nite.

Vystoupení bych vytknul snad až na pár nepříliš šťastných mixů (což je spíš můj subjektivní názor a hledání opravdových maličkostí a to, že narozdíl od ostatních posluchačů, nepovažuji rewindy za pomyslnou třešinku na djském dortu.) snad jedině možná trochu slabší a ne tak hutný zvuk, nicméně i ten mi na Roxy přišel až nadstandartně dobrý. Akci zavírající DJ Tuco stejně jako vždy nezklamal a já se spokojený mohl vypravit domů.

Malé shrnutí závěrem:
Co se rock the bells týče jako největší zklamání beru absenci Mos Defa a to navíc organizátorem podané tak, jakoby vlastně výměna za P. Moncha byla výhrou. Dále nepříliš kvalitní zvuk (je otázkou, co se v takovém prostoru dá s danými prostředky lepšího vytvořit) a dále snad jedině nedostatečnou barovou kapacitu. Naopak kladné je samozřejmě to, že se akce podobného formátu v Praze vůbec odehrála a my jsme měli možnost vidět tolik legend společně na jednom podiu (osobně mě tedy přijde líto, že nebyl ještě trošku širší soudobým směrem tak, jako tomu bylo třeba ve zmiňovaném LA, kde mimojiné vystoupili lidé jako MF Doom či Immortal Technique).

K "afterparty" v klubu Roxy bych snad jen řekl: víc takových akcí jako Beatcase či Dutty Weekend a doufejme, že po Sindenovi a Skreamovi s Bengou je zřejmé, že kluby jako Bordo či Bunkr nejsou na obdobné parties nejvhodnější a volba prostoru bude, tak jako tomu bylo při posledních dvou večerech, nadále šťastněji vybírána.

text by Zerwox

ROCK THE BELLS
31.10.2008
Tesla Arena, Za elektrárnou 419/1, Praha 7 - Bubeneč

Live: Nas, Pharoahe Monch, De La Soul, EPMD, The Pharcyde, Scratch, Supernatural, …
info: www.t-music.cz/rockthebells