SIGNAL Festival 2015

Více než dvacet uměleckých instalací rozsvítilo noční pražské ulice

Praha se opět na čtyři podzimní dny rozzářila světelným uměním a to na více než dvaceti místech. Jedním z největších lákadel letošního ročníku byla již tradiční lokace - kostel svaté Ludmily na náměstí Míru. Významný maďarský umělec László Zsolt Bordos svou světelnou hru připravoval více než rok a jeho projekce Escape se setkala s velkým ohlasem ze strany diváků. Dalším highlightem festivalu byl velkoformátový trojrozměrný videomapping na Letohrádek Kinských. Turecká skupina OUCHHH pomocí abstraktních prvků a algoritmů vytrhnula tuto kulturní památku z běžné reality a transformovala ji do podoby parametrické architektury. Fascinující atmosféru nabídla jedinečná 360° sférická projekce Nimbes z dílny francouzského umělce Joanieho Lemerciera. Patnáctiminutová audiovizuální show byla promítaná na vnitřek SIGNAL Dómu, který vyrostl během festivalu na Klárově. Skvělé ohlasy zaznamenala také interaktivní instalace umělecké skupiny 3dsense nazvaná Faces. Díky technologii RealSense si mohli návštěvníci projekcí 3D modelu své vlastní hlavy bořit zdi Šítkovské věže u Mánesa.

Jednosměrná trasa usnadnila procházku po festivalu

Novinkou letošního ročníku bylo uspořádání instalací do jednosměrné trasy s cílem zajistit co nejlepší zážitek návštěvníků, jejich bezpečnost a plynulý průběh celé akce. “Většina návštěvníků skutečně postupovala tímto doporučeným způsobem, tedy vzestupně podle čísel instalací. Určitě bychom rádi v příštím roce ještě lépe rozvinuli způsob, jak zlepšit průchodnost ulic,” vysvětluje Martin Pošta, ředitel festival SIGNAL.

Návštěvníci podpořili konání dalšího ročníku milionem korun

S rostoucími náklady na produkci této akce se organizátoři rozhodli oslovit návštěvníky s prosbou o podporu dalšího ročníku. Na serveru startovac.cz byla spuštěna crowdfundingová kampaň, která se vzrůstajícím množstvím vybraných financí postupně rozsvěcovala Petřínskou rozhlednu. Cílovou částku 1 000 000 korun se podařilo vybrat ještě před skončením festivalu. “Chtěli bychom poděkovat všem návštěvníkům, kteří nám svou podporu ukázali a díky kterým se festival může uskutečnit i v příštím roce,” říká ředitel festivalu Martin Pošta. „Festival je samozřejmě financován z více zdrojů. Jeho spolupořadatelem je Hlavní město Praha a významnou část tvoří i partnerství s komerčními subjekty. I přesto jsme se letos dostali na hranici svých možností. Máme nesmírnou radost, že nám návštěvníci svou podporu takto vyjádřili. A to vnímám jako ten nejlepší důvod pokračovat v přípravách festivalu SIGNAL na rok 2016,“ dodává Martin Pošta.

Program pro profesionály na SIGNAL festivalu

Poprvé v letošním roce se SIGNAL rozšířil také o programové části pro profesionály - konferenci SIGNAL Future Forum (SIFF) a vzdělávací platformu Transmit. SIFF se věnoval problematice kreativních průmyslů. Cílem konference bylo začít s hledáním cesty mezi kreativitou, inovací, průmyslem a politikou a pokusit se definovat vztah politiky k nově vznikajícím oborům. Vzdělávací platforma Transmit byla určená pro vizuální umělce, světelné designéry, kurátory a další odborníky. Nabídla během pěti dnů jedinečnou možnost pro výměnu zkušeností z oblasti digitální kultury, umění a technologií.

Níže zmapován Jiřák, Mírák, Piazzeta, Střelák, Petřínská, Kampa, Rudolfinum, Klárov, Staromák a Nám. Repu.

The Dive

Petr Krejčík

Palác Kinských / Staroměstské náměstí

Videomapping The Dive vytvořený na míru rokokové fasády paláce Kinských, budovy Národní galerie v Praze na Staroměstském náměstí, pochází z produkce českého animátora Petra Krejčíka ve spolupráci s hudebníkem a výtvarníkem Ondřejem Skalou, který se postará o zvukovou složku, a vizuálním umělcem Ati Sphere. Videomapping kombinuje abstraktní geometrii s ožíváním prvků fasády nebo iluzí evokující vodní hladinu. Skrze ni se noří do nevědomí, kde se snaží rozbít obraz všední reality. Vrcholí fascinující digitální bouří, která ve zneklidňujících záblescích tříští divákovo vnímání prostoru.

Nezávislý digitální umělec Petr Krejčík začínal s architektonickými vizualizacemi, později VJingem. V roce 2009 v Praze vytvořil první z řady svých videomappingových projekcí, kterým se dosud aktivně věnuje. Na projekci The Dive spolupracuje s dalšími dvěma solitéry. Ondřej Skala je audiovizuální umělec, který se zabývá přednostně užitím zvuku a hudby v kontextu s různými vizuálními výstupy, jako je právě videomapping, interaktivní audiovizuální instalace, performance, film a divadlo. Ati Sphere vytváří videomapping ve formě projekcí na budovy, ale také jako součást divadelních představení ve kterých propojuje interaktivní projekce, tanec a akrobacii.

1.26

Janet Echelman

Rudolfinum / Náměstí Jana Palacha

Velkolepou sedmdesátimetrovou instalaci americké umělkyně Janet Echelman tvoří rozměrná síť, která se étericky vznáší nad hlavami diváků. Kombinace monumentální formy se zdánlivě lehkým materiálem vytváří nevšední pomyslné plátno pro světelnou hru tvořenou proměnlivým vlněním kontrastních barev. Koncept díla je inspirován propojeností zemských jevů a systémů. Umělkyně použila data z laboratoří NASA (americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku) a NOAA (americký Národní úřad pro oceán a atmosféru) týkající se dopadů zemětřesení v Chile v roce 2010, které způsobilo zkrácení dne na Zemi o 1,26 mikrosekund. Tvar sítě pak určují různé výšky vlny Tsunami napříč oceánem. Vizuálně i koncepčně poutavá instalace láká k zastavení a zamyšlení nejen návštěvníky festivalu, ale i náhodné kolemjdoucí.

Americká umělkyně Janet Echelman se vymyká veškerým kategoriím a definicím. Její unikátní sochy a instalace v monumentálním měřítku se proměňují v závislosti na působení větru, vody nebo světla. Echelman se v Indii inspirovala životem místních rybářů a začala pro své instalace používat neobvyklé materiály jako rybářské sítě. Při své práci kombinuje tradiční řemeslo s nejnovějšími technologiemi, přičemž spolupracuje s odborníky z rozličných oborů od leteckého inženýrství přes krajinnou architekturu až po světelný design. Za svou tvorbu byla mnohokrát oceněna odbornou veřejností. Získala prestižní Guggenheimovo i Fulbrightovo stipendium, ale i řadu dalších významných cen a uznání, v posledních letech například od Smithsonova institutu, Společenství architektů v Bostonu nebo Aspen Institute.

Nimbes

Joanie Lemercier

Klárov
www.joanielemercier.com

Nimbes je dechberoucí patnáctiminutová audiovizuální show promítaná na vnitřek speciální kupole. Projekce pracuje s všeobjímajícím tématem jsoucna a bytí, ať už v kontextu vesmíru, nebo z pohledu individuálního člověka. Zabývá se mimo jiné pozorováním, které spojuje všechny naše prožitky a zkušenosti, a hledá jeho nejednoznačný vztah ke vzniku světa.

Monumentální kupole, na kterou se Nimbes promítá, na jednu stranu navozuje atmosféru svatého prostoru chrámu, na stranu druhou připomíná strop planetária. Dojem z hloubavého filosofického tématu projekce je tak ještě umocněn vlastním prostorem, který diváky snadno pohltí. Vstupte do chrámu Nimbes, udělejte si pohodlí a oddejte se vlastnímu rozjímání.

Francouzský umělec Joanie Lemercier se ve své tvorbě často zabývá světlem v prostoru a jeho vlivem na naše vnímání. Už během studií se u něj probudil zájem o fyzikální struktury - geometrii, vzory, minimalistické formy. S těmito strukturami si následně začal hrát z pohledu fyzického i filosofického. Zajímalo ho, jak lze využívat světlo k manipulaci vnímání reality. Od roku 2006 pracuje s promítaným světlem. Během své kariéry se věnoval scénografii pro festivaly i architektonickým projekcím po celém světě. Posledních pět let se ale zaměřuje především na své umělecké instalace a galerijní práce, se kterými sklízí úspěchy i uznání mezinárodní umělecké scény. Vystavoval například v China Museum of Digital Art, na veletrhu Art Basel v Miami nebo na filmovém festivalu Sundance 2013.

Horizontal Interference

Katarzyna Malejka & Joachim Slugockii

Kampa

Modulární site-specific instalace polské umělecké dvojice Katarzyny Malejky a Joachima Slugocki propojuje koruny stromů světelnými pruhy. Barevná struktura horizontálních linií se rozpíná ze stromu na strom a do městského prostoru přináší element logického geometrického uspořádání. Koncept se přizpůsobuje působení přírodních živlů a vytváří tak unikátní světelnou krajinu, která se vyjímá zejména v noci, ale oko návštěvníka potěší i za denního světla. Na první pohled znatelná čistota, jednoduchost a logika instalace ale nevylučuje její poetickou stránku, která do veřejného prostoru uvádí hravou kombinaci barev a tvarů.

Mladé umělecké duo Katarzyna Malejka a Joachim Slugocki pochází z polské Toruně. Ve své tvorbě většinou zkoumají abstraktní a geometrické tvary, často zasazené do přírodního prostředí. Oba vystudovali katedru výtvarného umění na Univerzitě Mikuláše Koperníka v Toruni. Vedle společné práce Katarzyna Malejka pracuje s novými médii a vytváří vlastní instalace a Joachim Slugocki se živí jako malíř a video umělec.

Magical Garden

Kari Kola

Střelecký ostrov

Magical Garden pochází z dílny finského mistra působivých světelných efektů. Instalace na Střeleckém ostrově stojí na dynamickém osvětlení, silných barvách a meditativním tempu, které společně formují intenzivní atmosféru pronikající i do vzdálených pražských zákoutí. Uklidňující kulisu dotváří zvukový doprovod, který byl složen speciálně pro tuto příležitost. Obyvatelům Prahy i jejím návštěvníkům se naskýtá nebývale velkolepý pohled na jindy stínem stromů upozaděný ostrov, který se na čtyři říjnové večery promění v kouzelnou zahradu.

Kari Kola je finský umělec, který se specializuje na práci se světlem a zvukem. Jeho produkce zahrnuje prvky od tanečních představení až po outdoorové instalace. Svou tvorbu přizpůsobuje různorodým lokacím, a tak tajemná nordická atmosféra jeho světel již zalila nejrůznější prostory od parků, přes kostely a mosty až po uzavřený důl. Kari Kola se dosud zúčastnil stovek festivalů a uměleckých projektů, ať už ve Finsku, nebo v zahraničí. Internacionálnost je totiž nedílnou součástí jeho pracovních zásad.

Dancing Cubes

Vacek & Smid

Piazzeta / Nová scéna
www.vacek-smid.com

Interaktivní instalace Dancing Cubes není v prostoru piazzety Národního divadla umístěna náhodou. Obklopená divadly ze všech stran, zve návštěvníky na představení, kterého nebudou jen divákem, ale i přímým účastníkem. Rozměrné skleněné kostky roztančí pomocí hudby a světla profesionální tanečníci, ale i všichni tancechtiví diváci a kolemjdoucí. Průchozí kostky tvoří skleněné tažené tyče vyráběné v Preciose Ornela v Desné v kvalitě a pestrosti barev, která nemá ve světě obdoby. Jejich přetavením do forem vznikly následně skleněné profily úctyhodné délky téměř dva a půl metru, které roznášejí softwarem programované světlo. Kromě světla a stínu dále instalace pracuje s energií, rytmem, vizuální příbuzností s fasádou Nové scény Národního divadla a hlavně s metaforou hry, ať už se jedná o hru divadelní, nebo v kostky.

V roce 2011 založili designéři Jan Vacek a Martin Šmíd vlastní studio VACEK & SMID, pod jehož značkou navrhují produktový design - nábytek, svítidla a předměty interiérového mobiliáře. S oblibou experimentují s netradičními materiály, ale také hledají nové cesty pro zpracování materiálů tradičních. Jejich návrhy nábytku získaly několik prestižních ocenění za design, mezi jinými také Red Dot Design Award, Elle Deco International Design Awards nebo International Design Award.

Citadels: Lightscape

Matthijs Munnik

Náměstí Republiky

Lightscape pochází ze série nazvané Citadels, kterou nizozemský umělec Matthijs Munnik vytváří už několik let. Instalace s až halucinogenními účinky se skládá ze dvou světelných boxů vyplněných zneklidňujícím mžikajícím světlem a zvukovými vlnami, které se k divákovi linou ze všech stran. Dojem halucinace vzniká díky stroboskopickému efektu, který před očima formuje iluzi různých světelných tvarů a vzorů. Instalace vychází z principu mihotajícího se světla objeveného již Janem Evangelistou Purkyně, který byl následně v roce 1961 základem nově vyvinutého uměleckého objektu nazvaného Dreamachine. Citadels promítají vrstvu světelných vzorů a tvarů přímo přes zorničky a stávají se tak novým druhem Dreamachine. Návštěvníci díky tomu mohou zkoumat nekonečnou spletitost struktury vlastního zraku.

Nizozemský umělec Matthijs Munnik ve své tvorbě často využívá nejmodernější technologie v kombinaci se současným vědeckým poznáním, přičemž zásadní roli v jeho projektech hraje světlo a jeho efekt na diváka. V minulých letech za svou tvorbu získal mimo jiné Prix Cube 2013 nebo nominaci na Rotterdam Design Award 2012. Letos byl nominován i na International Light Art Award, kterou uděluje Mezinárodní centrum pro light art v německém městě Unna společně s Nadací RWE.

Escape

Laszlo Zsolt Bordos / Bordos.ArtWorks

Kostel sv. Ludmily / Náměstí Míru
www.bordos.eu

Projekce ESCAPE pochází z dílny maďarského průkopníka videomappingu. Jeho světelná hra s fasádou je barevně minimalistická, ale obsahově se nebojí využívat figurativní motivy. Jejich kombinace s abstraktními prvky a s dramatickými tóny hudby uznávaného islandského skladatele Jóhanna Jóhanssona vytváří unikátní přístup k videoappingu. Diváci při sledování ESCAPE získávají dojem, že se fasáda před jejich očima proměňuje v působivé humanoidy, které na diváky jednou znepokojivě shlížejí a podezřívavě si je prohlížejí, jindy se jako symbol křehkosti lidského osudu propadají kamsi do hlubin prostoru.

Bordos.ArtWorks je pseudonym významného maďarského 3D umělce László Zsolta Bordose. Začínal jako VJ v Budapeši, brzy se ale jeho zájem přesunul k velkolepějším formám. Díky svým prvním velkoformátovým 3D projekcím, které vznikly už před patnácti lety, a prvnímu videomappingovému projektu v Paříži v roce 2007, se stal průkopníkem tohoto dnes velmi populárního žánru. Od roku 2010 spolupracuje s dalšími umělci pod jménem ‘Bordos.ArtWorks and Invited Artists’, které je zařazováno mezi mezinárodně uznávané představitele videomappingu. V poslední době se Bordos opět soustředí na své autorské umělecké projekty, instalace a projekce pro divadla a opery.

Medusa

BelCandor

Petřínská rozhledna

Hravá a tematicky odlehčená instalace Medusa proměňuje Petřínskou rozhlednu v obrovského vodního živočicha, jehož světelná chapadla se vlní a sápají po svém okolí. Tvoří je dvanáct multifunkčních světel BMFL od českého výrobce ROBE lighting, který se zabývá výrobou vysoce kvalitních pohyblivých světelných zařízení. Instalace tyčící se uprostřed Prahy je nepřehlédnutelná z různých koutů města. Nenechavé medúzí paprsky ale zvědavě dosvítí i na některé z dalších festivalových lokací a již z dálky tak návštěvníkům ukazují cestu i k nim.

Ateliér BelCandor tvoří Matyáš Kavan a Sandra Kavanová Cieslarová. Zabývají se světelným designem, stage designem, grafickým designem a světelnou projekcí. V minulosti vytvořili například světelně pyrotechnickou instalaci na Vítkově nebo nasvícení Národního Muzea v rámci Pražské muzejní noci, společně s Projektil architekti navrhli a realizovali unikátní světelnou instalaci pro nové science centrum v Brně. Matyáš Kavan je jako jediný z České republiky členem prestižní Mezinárodní asociace světelných designérů.

Onion Skin

Olivier Ratsi

Náměstí Jiřího z Poděbrad

Koncept, design: Olivier Ratsi www.ratsi.com
Hudba & Sound design: Thomas Vaquié
Label: Antivj www.antivj.com
Producent: Nicolas Boritch

Onion Skin francouzského umělce a spoluzakladatele labelu Antivj Oliviera Ratsih si pohrává s perspektivou a skrze ni i s časem a prostorem. Modul složený ze dvou stěn rozestavěných do pravého úhlu se stává plátnem pro světelné projekce doplněné o prostorovou zvukovou složku. Instalace je založená na velmi specifickém úhlu pohledu – přesná pozice diváka určuje individuální dimenzi, která mu bude odhalena. Základní geometrické prvky jako linie, trojúhelníky a čtverce se rozkládají a odlupují se z projekce jako jednotlivé vrstvy samotného prostoru. Připomínají tak loupání slupek cibule - onion skin. Kombinací těchto prvků s principem opakování nakonec vzniká až hypnotický efekt.

Francouzský umělec Olivier Ratsi se zabývá vnímáním prostoru a prožitky skutečnosti. Jeho tvůrčí proces spočívá v rozkládání prostoru a času a jeho cílem je vytváření nových významů a hledání nového úhlu pohledu. Ratsi se věnuje různým uměleckým technikám, od fotografie a digitální malby přes video a instalace až k performance. V roce 2007 se stal členem labelu Antivj, který zejména skrze médium světla zkoumá různé formáty imerzivních zážitků.