Výstava a křest katalogu k sedmi letům Trafačky

1. prosince 2006 otevřela čveřice Jakub Nepraš, Michal Dvořák, Jan Kaláb a Roman Týc brány Trafačky. Dne 5. 12. 2013 se uskutečnila výstava, křest katalogu a oslava sedmiletí Trafačky, jejích rezidentů a přátel. A jelikož se oslava konala v den Mikuláše, byl to zárověň i příjemný maškartná bál. Níže pár fotek vystavovaných děl a report z akce. Osobně máte čas do neděle.

Úvodní slovo Jana Kalába ke katalogu 7

Co je vlastně Trafačka? Ani po sedmi letech v tom nemám pořádně jasno. Přijde mi malinko zavádějící ji nazývat kulturní centrum. Svým způsobem to galerie, výstavní sál, multifunkční prostor, spojené ateliéry i komunita lidí kolem je. Všechno ale malinko jinak.

Prvního prosince 2006 se v Trafačce konala první akce vůbec. Byl to čas, kdy jsme se v prostoru teprve rozkoukávali a ani jsme pořádně nevěděli, co si máme od jednoho roku v opuštěné hale slibovat. To je specialita Trafačky. Smlouva se podepisuje jen na jeden rok, což navozuje pocit permanentní nejistoty. Nebo spíš jistoty, ale jen do konce kalendářního roku. Ten další rok se měl celý blok zbourat, aby místo něj vyrostly nové byty, kanceláře a obchody. Přišlo nám tehdy jako nejlepší možná cesta ten rok využít maximálně a nebát se toho. A tak jsme chtěli začít ve velkém stylu. K účasti na první prosincové výstavě jsme přizvali všechny kamarády a kamarády kamarádů naší generace s jednoduchým zadáním: jeden člověk, jedno dílo. Žádné zadání, žádné kurátorské ambice, jen zábava od výtvarníků pro výtvarníky. Výstava se jmenovala Trafačka Aréna - Otevřeno. Proběhla veleúspěšná vernisáž a náš první rok začal. Tehdy jsem na leták připojil malým písmem: Kolaudace Chrámu Svobody, aniž bych k tomu měl nějaký speciální důvod. Hala Trafačky mi jen připomínala chrámovou loď. A vzhledem k tomu, že se měl prostor zanedlouho zbourat, měli jsme pocit, že nám dává svobodu. Tohle dvousloví se ale nějak uchytilo a nakonec určuje Trafačku možná víc než by se zdálo. Zdá se mi, že její fungování balancuje na tenké hranici mezi demokracií a anarchií. Svobodu každý vnímá po svém a tak je to každodenní balanc.

Sedm let uteklo jak voda a už je tu zase prosinec. Koho by to tehdy napadlo, že se ten jeden intenzivní rok tak protáhne. Za tu dobu se změnilo i hodně věcí. Nejvíc okolí. Dřív tu byla bezútěšná periferie, kterou bloudili sběrači železa a podobné živly. Jediná moderní stavba byla stříbrná Sazka aréna s gigantickým opuštěným parkovištěm. Za tu dobu periferie ustoupila urbanistické vlně minimálně o další kilometr. Dneska stojí na místě parkoviště obrovské nákupní centrum s ještě vyšší kancelářskou budovou a z obou stran nahradily staré patrové budovy vysoké moderní bytové domy. Takže co mělo dneska stát na místě Trafačky, tak už opravdu stojí, ale těsně kolem ní. Hala, pavlačový dům, galerie a velká zeď – podivně elegantní slepenec na trojúhelníkovém půdorysu zůstal pevně na svém místě. Skoro by se chtělo věřit na zázrak. Mění se na něm zvenku jen graffiti, uvnitř lidé a spolu s nimi i výstavy, instalace, koncerty a jiné akce nebo oslavy. Za sedm let proběhlo v Trafačce a přilehlé Trafo galerii na 130 výstav a kulturních akcí, kterých se účastnili umělci ze všech koutů světa. Z opuštěného prostoru se postupně stala nezávislá galerie, která má pevné místo na výtvarné scéně a “Č” se naučili vyslovovat i lidé žijící na druhém konci světa.

V přilehlém pavlačovém domě Trafačka spravuje už 31 bytů, které slouží jako ateliéry a v nich se nájemníci - tedy mladí výtvarníci postupně proměňují. Každý se připojil v jiném období a zůstal delší nebo kratší dobu. Ne všem stav permanentního zániku vyhovuje. Na jednu stranu je osvobozující působit v objektu, kde se může téměř cokoliv. Na druhou stranu nejde mít dlouhodobý plán a objekt je rok od roku v horším stavu.
A tak se uvidí. Letošní výstava je jistá.

Jeden umělec, jedno dílo.
Zábava.

Jan Kaláb

7 LET CHRÁMU SVOBODY

5. - 8. 12. 2013
Trafačka Aréna, Kurta Konráda 1, Praha 9 - Libeň

Live: ASIO, Printer, Ježíš táhne na Berlín, Lazy Eye & Easy Die, …
Vystavují: Alena Anderlová, Prokop Bartoníček, Tomáš Bařinka, Hza Bažant, Kateřina Bažantová/Ktaiwanita, Bior, Christian Bulmahn, Leo Stroka Ceballos, Michal Cimala, Martha Cooper, Linda Čihařová, Yves Degoyon, Markéta Dlouhá Márová, Saša Dlouhý, Brad Downey, Veronika Drahotová, Filip Dvořák aka Phoe, Kateřina Dvořáková, Epos 257, Václav Girsa, Viola Glowacka, Igor Grimmich, H3T architekti, Matěj Hájek, Terezie Honsová, Robert Housar, Jakub Hubálek, Martina Chloupa, Mario Chromý, Martina Chwistková, Blanka Jakubčíková, Jakub Janovský, Lukáš Ježek, Josefína Jonášová, Jan Kaláb aka Cakes aka Point, Martin Káňa, Jan Kloss, Martin Kohút, Jitka Kopejtková, Filip "Rio" Kovařík, Martin Krajc, Jiří Lauterkranc, Kristýna Malovaná, Karel Masař, Linda Mikolášková, Marek Nenutil - Openmindz360, Jakub Nepraš, Carlos No, Tets Ohnari, Ondřej Oliva, Bet Orten, Pasta Oner, Jan Padyšák, Magdalena Peševová, Jana Polášková, Stanley Povoda, Pravá radost, Michal Pustějovský, Martin Routa, Martin Salajka, Sany, Nikola Semotánová, Ondřej Skala, Tomáš Skála, Ira Svobodová, Pavel Šebek, Michal Škapa aka Tron, Pavel Tichoň, Tomáš Tichý, Vladimír Turner, Spord Ufo, Mikuláš Ungár, Martin Vala, Vladimír 518, Jan Wolfchen Vlček, Petr Voříšek, X-Pes, Jan Zajíček, Aleš Zemene, …