Graffiti Boom 08 - Cheb / ABC2 - Pavel Šebek, Petr Emptych

V rámci festivalu Graffiti Boom 08 odstartovala 30. června výstava ABC2 s Pavlem Šebkem a Petrem Emtychem. Galerii výtvarného umění v Chebu můžete následně návštívit až do 3. září 2017.

Pavel Šebek

Výpravám do prostředí železnice se Pavel Šebek (1989) věnuje od dětství. Jsou pro něj únikem z každodenní jednotvárnosti naplněným vzpomínkami na dětství a tehdejší hry s mincemi položenými na kolej před blížícím se vlakem. Krajina železnic mu má co nabídnout i dnes. V tomto neutrálním prostoru nalézá svobodu, klid i inspirační zdroje. Vizuální zajímavost dokáže objevit i ve zcela nečekaných souvislostech. Černá zeď plná opálených puchýřů je stopou, kterou zde zanechali sběrači kovů, když opalovali bužírky nahromaděných drátů a kabelů. Špínu usazenou v kamenech podél kolejiště můžeme vnímat i jako záznam času, zapsaný do krajiny: špína jdoucí s lidstvem a technikou, špína, která se dá smýt, překrýt, zároveň ale zůstává trvale přítomna jako odvrácená strana pokroku.

Pohyb po trati má svá pravidla, stejně jako řád, podle kterého se zde vše odehrává. Obdobný přístup nacházíme v autorově tvorbě i sériích obrazů, odkazujících na tyto principy. Vymezený pohyb v prostoru je zaznamenán do podoby cest, tratí, měst – je obraznou mapou redukovanou na samý základ. Kartograficky pojaté systémy spletitých čar městských aglomerací se dostávají s každým zvětšením do zřetelnějších obrysů. Už se nedíváme shora, stojíme na zemi a sledujeme konkrétní detaily. V matném prostoru kolejiště svítí ostré světlo návěstidla, rozpoznáváme výstroj trati i nápisy na barevných kontejnerech. Z těchto námětů autor vytváří technicistním způsobem elementární obrazové kompozice. Jejich strohá popisnost je úmyslně oproštěna od složitého šifrování. Plošné členění zobrazených motivů redukuje jejich podstatu na hranici abstrakce.

Obrazy na výstavě doplňují v roli exponátů reálné předměty z prostředí železnic, některé v původní podobě, jiné pozměněné a přetvořené. Podložky pražců a utrhané pečeti z nákladních vozů nalézal už jako kluk. Rozřezaná koženková sedačka má poukázat na žalostný stav železniční infrastruktury. Smyslem těchto artefaktů je evokovat atmosféru krajiny železnice, stejně jako přiblížit podobu těchto zvláštních věcí. Při pohledu na instalovaný brzdící klín je jasné, že každý pohyb má svou brzdnou dráhu, ale i každé rozjetí vyžaduje energii a to si Pavel Šebek uvědomuje dostatečně.

Petr Emtych

Tvorba Petra Emptycha (1986) je představena ve dvou polohách, svou povahou zcela odlišných. Na jedné straně jsou to invazivní akce ve veřejném prostoru, spadající do proudu současného výtvarného aktivismu, na straně druhé je to klasická ateliérová malba odrážející autorův zájem o strukturovanou malbu.

Typickým příkladem první skupiny jsou akce, spočívající v házení předmětů na plechové stěny průmyslových hal a tranzitních překladišť, které se na nich za pomocí silného magnetu samovolně přichycují. Vytváří tak specifickou výtvarnou kompozici na pozadí určeném barvou a strukturou fasády. Kloubí se zde provokativní technika malby s reakcí na výstavbu průmyslových zón. Tato kritika se odráží jednak v samotném aktu házení, tedy jakéhosi obrazného kamenovaní a pranýřování, tak i ve volbě předmětů. Jedná se totiž o nejrůznější odpadový materiál, což v sobě opět nese několik významů. Jednak tím symbolicky dehonestuje samotné stavby; odpadky jsou však zároveň svým způsobem umělecky recyklovány. A v neposlední řadě mají tyto předměty svůj estetický potenciál, spočívající v tvarové a materiálové pestrosti, jež vynikne v jejich kombinaci. Samotný proces tvorby připomíná gestickou malbu, v níž – podobně jako v Pollockově drippingu – hraje roli fyzický akt, záměr i náhoda, s níž autor musí počítat. Důležitý je i fakt, že jde o nenásilnou instalaci, která nemá žádné trvalé destruktivní následky.

Další soubor prací je spojen s venkovským prostředím. Emptycha zaujaly slisované balíky slámy zabalené do umělohmotných folií, které se po roce 1989 staly trvalou součástí zemědělské krajiny. Přistupuje k nim jak sochařsky, když z nich komponuje krajinné monumenty, tak i malířsky, když tyto sestavy dotváří barvou, prořezáváním folie apod., aby se tak uplatnily z dálkových pohledů.

Na všudypřítomnost reklamy reaguje intervencemi, při nichž rozmývá tisky na billboardech do abstraktních kompozic. Tyto práce mají blízko k alchymážím Ladislava Nováka, který rozpouštěním pomocí chemických látek interpretoval a dotvářel tištěné reprodukce obrazů. Emptych však pracuje v monumentálním měřítku. Jeho subverzivní atak proto vyžaduje důkladnou přípravu, aby výsledkem nebyl jen prostý akt destrukce, nýbrž nová kvalita, v níž pracuje s náhodou i fantazií. Zcela opačně postupuje při práci na závěsných obrazech, založených na kolážovitém nanášení silných olejových vrstev v různých barvách.

Vzniká tak bohatá struktura blízká sochařskému reliéfu. Přestože námět těchto obrazů není na první pohled zcela zřejmý, při delším zkoumání se v nich začnou zjevovat určité motivy odvozené z reality: v prostoru kanalizací, ulic a zchátralých staveb se objevují a mizí siluety postav, aniž bychom mohli poodhalit jejich identitu a poslání.