Děti ze stanice Žežulka

Výstava Děti ze stanice Žežulka představuje práce výtvarnice a pedagožky Ivy Vodrážkové působící na Základní umělecké škole v Šáreckém údolí na Praze 6 a jejích bývalých studentů Jana Fauknera, Marie Hladíkové, Jana Kalába, Markéty Poislové, Ludmily Smejkalové a Pavla Sterece, pozdějších absolventů uměleckých vysokých škol AVU, UMPRUM, FAMU. Koncept projektu vychází z psychogeografie Šáreckého údolí jako umělecké paměti, kde jmenovaní umělci v minulosti působili a jehož společný příběh se nyní díky výstavě znovu probouzí k životu.

Děti ze stanice Žežulka spojují pravidelná setkání z druhé poloviny 90. let, kdy společně navštěvovali výtvarný obor na Základní umělecké škole v Šáreckém údolí na Praze 6, který vedla pedagožka a umělkyně Iva Vodrážková. Studenti se pravidelně potkávali u autobusové zastávky Žežulka, která se jim později stala jakýmsi výchozím bodem, místem střetávání, rozhovorů i výměn názorů. Již tehdy výrazné osobnosti - Marie Hladíková, Ludmila Smejkalová, Markéta Poislová, Jan Kaláb, Pavel Sterec a Jan Faukner - si v průběhu několika let vytvořili s pedagožkou Ivou Vodrážkovou silné lidské i umělecké přátelství. To přetrvalo, i když se později ze studentů vysokých uměleckých škol stali renomovaní umělci a nyní je opět probouzeno ve společných pamětech. Pro svou uměleckou inspiraci si autoři zvolili svou každodenností na první pohled bezvýznamná místa: již zmíněnou autobusovou zastávku Žežulka, meandr Šáreckého potoka vinoucí se údolím, starý železniční viadukt, školní zahradu se zvířaty, prvorepublikové vily se zahradami nebo domky lemující cestu údolím. Své paměti zachytili s použitím maleb, objektů, fotografií či konceptuální tvorby.

Iva Vodrážková

Tvorba Ivy Vodrážkové bude prezentována 30 akrylovými obrazy z let 2012 - 2014. Ve své tvorbě autorka tematizuje mýtické „stávání“, kde klade důraz na symboličnost věcí, organickou spletitost a prorůstání, tekutost dění nebo dynamickou přeměnu forem. Abstraktní krajiny, živí tvorové nebo zobrazované předměty spojuje technika tekuté malby. Při ní jsou barvy zapouštěny do akrylového laku a nechávají se volně stékat po plátně, aby samy nalezly svůj prvotní tvar a příběh, který se nakonec dotváří rámováním barevných ploch, hledáním a nalézáním skrytých věcí. Zobrazovaná zvířata jsou mytologickými bytostmi střežícími snovou krajinu. Časté motivy nádob zadržují tajemství toho, co se teprve rodí, stává a proměňuje. To, co je na jedné straně ukazováno jako neznámé, je zároveň zbavováno cizoty, protože to splývá s důvěrností samotného tajemství. Autorka zobrazuje neznámá místa, která však vlastně důvěrně zná. Každý den po cestě do školy vychází od viaduktu na Podbabě k Žežulce a přitom míjí meandrující Šárecký potok, místní skalní útvary, prochází se pod klenbou neuspořádané vegetace stromů, je obklopena z jedné strany travnatými loukami a z druhé strany prvorepublikovými domy porostlými břečťanem. Umělkyně vnímá Šárecké údolí jako dar Ducha místa, silný a magicky živel. Ihned po pádu komunistického režimu, v jehož době nemohla učit, rozeslala svůj profesní životopis na všechny pražské lidové školy umění. A právě jediná odpověď přišla ze Základní umělecké školy v Šáreckém údolí. Genius loci si prý své umělce vyhledává sám.

Jan Kaláb alias Point

Jan Kaláb alias Point, legenda zakládající generace českých writterů, bude prezentován třemi obrazy a instalací 3D graffiti. Průkopník street artu v galerijním prostředí svou prací opět dokáže, že graffiti a malba k sobě mají blíž, než by se mohlo na první pohled zdát. U vystaveného Totemu (2013) Kaláb pracuje již tradičně s písmeny svého uměleckého pseudonymu Point, pod kterým je znám i pro širokou veřejnost. Písmena však pokaždé jinak prolamuje, deformuje a skládá. A to tak, že se ve výsledku stávají geometrickou abstrakcí. Tím překračuje hranice, ukazuje nevyčerpatelnost témat a šíři uměleckého vyjádření vycházejících z jediného slova. Poukazuje na nekonečnou svobodu člověka, která je však v úplnosti možná jen s přijetím pravidel. Těmi neviditelnými pravidly je pro Kalába právě pětice písmen jeho vlastního jména za horizontem typografie.

Ludmila Smejkalová

Vizuální umělkyně Ludmila Smejkalová, která často pracuje se symboly ženskosti, s deníkovou kresbou nebo ornamentalitou a geometrizací, představí v galerii NTK obrazy a kresby ze série Lovelock a Carioca Joy. Jde o akryly, spreje a „malby fixou“, které zobrazují jevy, jež se ve své podstatě umělkyně přímo dotýkají. Vyjadřují emoce, myšlenkové procesy, iluze, ideály i vnitřní dialogy každodenního života. Skryté texty v obrazech naráží na komplikovanou mezilidskou komunikaci. Ženská energie vyzařující z obou sérií je podpořena ostrou dynamickou kresebností, jakousi živočišností a všudypřítomností odstínů růžové barvy.

Marie Hladíková

Marie Hladíková se věnuje plastice, komixu, animaci i designu a tentokrát se představí dvěma objekty, které jsou pro její širokospektrální tvorbu příznačné. Jde o site specific instalace vytvořené převážně z přírodních materiálů jako jsou kořeny, klacky, zvířecí srst či kámen, často doplněné o zvukovou nebo světelnou stopu či doprovázeny projekcí a pohybem. Tyto objekty připomínají divoké krajiny, podivné lesní bytosti, ani zvíře, ani člověka, temnoty, houští a bludné balvany plující prostorem. Vše prodchnuto objevováním různých poloh šamanských archetypů. Inspiraci umělkyně hledá a nachází v přírodě, její vznešenosti i krutosti. Výsledným dílem má být jakási kaligrafie v prostoru a svým způsobem rušící separaci jednotlivých umělců v galerii společně vystavujících.

Jan Faukner

Další z umělců, Jan Faukner, se ve své tvorbě zabývá převážně fotografováním lidí a krajiny. Z fotografií na první pohled čiší melancholie, romantika, snivost a cudnost, avšak veskrze zásadní je pro jejich autora archetypálnost výjevu jako projevu kolektivní paměti i duchovní paměti každého jednotlivce. Jan Faukner představuje obyčejnost lidskosti jako součást vyššího principu. Hledí za obzor, zkoumá intuitivní prostor, místo snění, idejí, prolnutí s hlubšími svazky. Zabývá se reflexí momentálního lidského jednání v souvislosti s nadčasovými hodnotami a vztahy. Fotografie jsou inspirovány obrazy klasické evropské kulturní tradice a vytvořeny neuchopitelně tajemnou souhrou mezi jejich autorem a zobrazovanými.

Pavel Sterec

Představitel konceptuálního umění, performance a sociální intervence Pavel Sterec ve svém konceptuálním díle zkoumá prostředí jako výchozí bod všeho dalšího lidského konání. Zabývá se celospolečenským zájmem, exkluzivitou a jistým způsobem elitářství. Pokládá si běžné otázky, které však řadí za sebe takovým způsobem, že nevědomky odvádí diváka k závažným společenským tématům. Pohrává si s vnímáním reality a posouvá mez objektivního vnímání, využívá aktuálního dění k univerzálnějším úvahám o zásadních lidských hodnotách a jejich zesměšnění a devalvaci.

Markéta Poislová

Tvorba sochařky Markéty Poislové je typická svou feminitou a ženskostí v kombinaci s jakousi naléhavostí. V Galerii NTK vystavené nahé ženské tělo Růženky obmotané trny a seschlými větvičkami nebo snad často opakovaný motiv květu je toho až příliš jasným důkazem.