EPOS 257 - Who Cares…

Výstava billboardových "obrazů" Epose 257 shrnuje současný stav diverzního projektu v městském prostoru, jehož terčem jsou reklamní nosiče a metodikou hlavně střelba.

Who cares… - koho to zajímá – je nadrzlá hláška bez interpunkčního znaménka plná nejednoznačnosti. Může to být začátek věty obracející se k publiku, u něhož se dá předpokládat pozornost a zájem o dané téma, stejně jako frackovité vyjádření negace čehokoli. Tak jako vždy je důležitý kontext, který určuje konkrétní význam. Podobné je to i u výstavy Epose 257. Na jednu stranu reaguje na problematiku všudypřítomné reklamy a tím se v dalším plánu přímo dotýká i firemních strategií, ekonomiky, konzumerismu a podoby současného veřejného prostoru, na druhou dokládá razantní antisystémový postoj, který se nezastaví ani před hranicí zákona.

Výstava Epose 257 je ve shodě s principem pop-up nárazová. Plně využívá v podstatě náhodné syrové procesní podoby interiérů výjimečné architektury Tančícího domu Richarda Gehryho a Vlada Miluniće, kterou dál rozvíjejí stavební členící prvky i osvětlovací sestava expozice. Také sama výstava s pop-up režimem koresponduje, a to hned v dvojím slova smyslu. Za prvé se dotýká světa reklamy, kde má zřejmě největší uplatnění, a za druhé jeho neočekávanost a cílený zásah dobře charakterizují i projekt Urban Shoot Painting Epose 257, který je tu tematizován a zdokumentován především.

Poprvé Epos 257 vyrazil proti reklamě v zimě roku 2009 ještě s paintballovou puškou. Jeho terčem se tehdy nestala konkrétní kampaň, ale jeden z nástrojů pro konzumní manipulaci - prázdný billboard, který byl zároveň čistým plátnem umístěném v městském prostoru. Střelba představovala názorové gesto i abstraktní akční malbu. Od té doby si sestrojil vlastní zbraň, stroj na výrobu speciální munice a začal programově pálit i na reklamní vizuály. To pokračovalo v podřezávání celých billboardů, které vyvrcholilo vyříznutím tváří dvou posledních prezidentských kandidátů během prvních přímých voleb v lednu 2013. Epos 257 tehdy svým zásahem nejen vypíchl směšnost politických hesel, která bez odkazu ke konkrétním lidem naplno odhalila svoji velkohubou prázdnotu, ale k tomu se ještě stylově zmocnil tradičního malířského tématu – portrétu.

Who cares… má tedy především časosběrně bilanční charakter. Obsahově navazuje na tři Eposovy předchozí výstavní projekty. V rámci expozice autorské výstavy Nemůžu jinak (Trafo Galerie, 2012) se poprvé objevily jeho bazuky a stroj na výrobu munice. Do kolektivní přehlídky Shoot when you can (Chemistry Gallery, 2012) zařadil první tři adjustované fragmenty postřílených a odcizených billboardů, které tím zpětně účelově změnil v komerční produkt. A na mezinárodním festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu (2013) představil monumentální instalaci s billboardovými podobiznami prezidentských rivalů. Současná výstava nejen, že všechny předchozí reprezentativně doplňuje, vytváří jim kontext a řadí do jednoho souvislého celku, ale prostřednictvím dokumentačních videí také zviditelňuje samotnou akci - tedy příběh, který je v tomto případě tím nejvýznamnějším. Právě on vytváří hodnotu vystavených artefaktů, zatímco ony se zase stávají jeho důkazem.

Epos 257

Epos 257 (*1982) Člen skupiny Ztohoven. Začal jako writer, ale momentálně se více zabývá intervencemi do veřejného prostoru. Typické jsou pro něj kriticky zaměřené, především sociálně a ekologicky motivované projekty v městském prostředí. Aktivně napadá společenské a systémové stereotypy, stejně jako reklamní průmysl. Způsoby jeho vyjadřování jsou různé, od akční malby paintballovou puškou po prostorové instalace na principu land artu. Kromě Urban Shoot Paintings mezi jeho nejvýraznější projekty patří Fukaria Monuments (2007) – monumentální sochy z padákoviny nafukované větráky z metra, Seno (2009) – ilegální rozmístění válcových balíků sena v "městské krajině" nebo 50 m² – zřetelně bezúčelný zábor veřejného prostoru v centru Prahy. Je zastoupen v Národní galerii. Samostatná autorská hesla in R. Klanten, M. Huebner: Urban Interventions, Personal Projects in Public Spaces (Gestalten Verlag, Berlin 2010) a Raffael Schacker: The World Atlas of Street Art and Graffiti (Yale University Press, USA, 2013).