FSHIZZ & GIZMO: The Amazing Homegrowns

The Tales of the Amazing Homegrowns

22. 10. 2014
Pop Up Store, Havanská 1087/3a, Praha 7 - Bubeneč

Vystavují: Fshizz & Gizmo
DJs: Lil Rowa

The Amazing Homegrowns - PopUp Store, Praha (22.10.2014) | foto © Tacud

Ústav pro Výzkum Fosilií

Quest - Medaňa lední

Obecné

Medaňa lední (Pygoursus maritimus) je paprskoploutvý savec z čeledi tertovitých. Považuje se též za evoluční článek mezi piraňnou obecnou (Pygocentrus natteri) a medvědem ledním (Ursus maritimus) a za vyhynulý druh i když se podařilo jeden exemplář (pojmenovaný Thimotheus česky Bohouš) v říjnu roku 2012 najít a odchytit. Vyskytoval se převážně na severním pobřeží Severní Ameriky a Asie. Dorůstá až 33 cm a váží okolo 3,5 kg.

Chování a potrava

Lední medaňa žije většinou samotářsky. Po většinu dne hledá potravu a je schopná za ní uplavat desítky kilometrů denně. Je velmi obratná, silná a mrštná. Živí se výhradně čerstvým masem a loví ryby, ptáky, hlodavce a další savce. Díky své velké čelisti a ostrým zubům je schopna v několika minutách ze své oběti strhat všechno maso a nenechat nic než holé kosti.
Zajímavostí je, že po úspěšném lovu si medaňa lední najde nejbližší ledovou kru a zbytek potravy dojídá na ní. Poté na ní odpočívá dokud nevytráví.

Rozmnožování

Rozmnožování je stejné jako u ostatních savců (nalezený exemplář vykazuje samčí pohlavní orgány), ale jelikož je druh až na zmíněný kus vyhynulý není znám jeho průběh, ani jak se o mláďata medaňa stará.

Medaňa a člověk

Jelikož je medaňa masožravec je pro člověka samozřejmě nebezpečná. To ale jen v případě kdy není poblíž jiná menší kořist. V minulosti byly zuby Medaňi používány domorodci k výrobě zbraní.

Dramlok

Kandramander přátelský

Dramlok druhu Candramander Je pravděpodobně jediným přeživším jeho rasy a živoucí fosilií, jelikož žádný jiný exemplář jeho druhu nebyl dosud nikdy spatřen, i když středověké přiběhy jako Maly žlutý drak nebo Ocas plamenného raka zmiňují velmi podobného tvora.

Není mnoho informací o povaze Kandramanderů, ale dle známých skutečností mají výsuvné zuby a jedí převážně rybí jikry, bobule a mají li štěstí a najdou přístupný včelí úl, kradou jejich nejoblíbenější pochutimu - med, tudíž zuby ani nepotřebují.

Jelikož jsou velmi přátelští a bez agresí, nejsou dobří v boji s nepřáteli. Z tohoto důvodu si vyrábějí brnéní, které připomíná helmu s rohy. Vypadají tak větší, zuřivější a chrání tím svá mškká těla před smrtonosným útokem.

DramIok byl samozřejmě nalezen, když se snažil dostat do úlu, aby ukradl nějaký ten lahodný med. Nyní žije za branami Ústavu pro Výzkum Fosilií, kde se již stačil spřátelit s mnoha dalšími nevídanými bytostmi, stejně tak jako se zaměstnanci, kteří si malého a rozkošný tvorečka zamilovali. Jeho oblíbencem je Dr. Lex Krupp, německý vědec také zvaný úžasný Dr. Zpátečník. Jednu věc bych na závěr o Dramlokovi rád sdělil. Už nemusí nosit helmu.

Art-I-Choke

Chamouche - Moucha Měňavka

Další bytost z Ústavu pro Výzkurn Fosilií je Chamouche zvaný Art-l-Choke, kvůli jeho zeleninovému tvaru. Je to tvor podobný bezkřídlé mouše s o mnoho delším a lepkavějšim jazykem než je chameleoní. Dokonce i barvu umí měnit jako chameleon.

Byl nalezen ve finském pralese Pyhä-Hakki. Domorodci v minulosti věřili, že Chamouche jsou jistým způsobem afrodiziakem a zdecimovali celou populaci těchto velmi vzácných tvorů již před stovkami let. V podstatě je zabíjeli jen pro špičku jejich jazyka, která se usušila a poté nasypala do jídla či jen do vína. Neexistuje ale žádný záznam, zdali měl tento postup opravdu nějaký účinek.

Chamouche jsou hermafroditi (další důvod, proč byli považováni za afrodiziakum), a proto ÚVF počítá s tím, že by mělo být možné tuto zaniklou rasu obnovit.

Má rád chladnější místa, a moc toho nenamluví. Celý den vlastně jen stojí, vyčkává a sleduje potenciální kořist a jakmile jí chytne, trvá mu velmi dlouho než jí stráví. Pokud jde o trávení, je vlastně ještě pomalejší než lenochod. Jediným okamžikem, kdy je velmi rychle reagující, je, pokud se někde poblíž objeví med a to je přesně důvod, proč nemá moc v oblibě Dramloka (Kandramandera), jelikož je u medu často dřív a všechen ho sní, aniž by mu nechal alespoň kapičku.

Celkově vzato je Chamouche přátelský tvor, který se, jak se zdá, celý den usmívá a nenadělá moc hluku ani nepořádku, jelikož je jako jeden z nejstarších obyvatel ÚVF velmi čistotný a poslušný.

Velký "Em", poslední z Urmů

Kdysi v daleké galaxii na planetě zvané Tilsit žila rasa inteligentních červů. Jmenovali se Urmové a byli na Tilsitu největšími tvory, a tak vládli celé planetě. Po staletí byl svět Urmů ráj. Nikdo netrpěl hladem nebo žízní, jelikož místní příroda poskytovala dostatek dobrého jídla a voda byla čistá a křišťálově čirá s mírně tyrkysovým nádechem. Vzhledem k tomu, že Urmové neměli žádného nepřítele schopného čelit jejich panování, rozmnožovali se velmi rychle a brzy přelidnili celou planetu. Mimoto byli chamtiví, nenasytní a jejich hlad neměl téměř žádného konce. Svět Urmů se tak pomalu změnil v temné a smutné místo plné smrti a utrpení.

Všechny menší bytosti zmizely, voda již nebyla poživatelná, protože byla plná Urmských výkalů a všechna potrava byla dávno pryč.

Když si Urmové uvědomili, že nezbylo nic, co by se dalo sníst, pokusili se o neúspěšný útěk z Tilsitu a napadení jiných planet. Jen jedna jediná loď s deseti Urmy našla vhodnou planetu a přistála. Touto planetou byla Země. Jelikož jsou Urmové obvykle tři a půl palce velicí, život na Zemi pro ně byl těžký a téměř všech deset tragicky zahynulo.

Například Lavgr, jeden z nejstarších Urmů, uviděl tenisový kurt, a díky bílým linkám myslel, že by to mohl být nějaký druh přistávací dráhy pro vesmírné lodě. Proto jej šel prozkoumat. Bohužel na něj velmi brzo šlápl náhodný návštěvník. Ihned poté byl návštěvník, který neměl předepsanou obuv, vykázán z dvorců správcem panem Tichým, ale příliš pozdě. Lavgr byl již mrtvý.

Jediný, kdo přežil, byl Em nejmenší ze všech Urmů. Plný nenávisti a vzteku začal hledat možnosti jak zotročit náš svět a oživit svou téměř vyhynulou rasu. Nenechte se zmást jeho nevinným pohledem - ten dělá schválně. Urmové mají jednu velikou výhodu, mohou telepaticky ovlivňovat menší tvory. Naštěstí nemohou manipulovat lidmi.

Když ztratil všechny své bratry, musel najít nové stoupence, kteří by mu pomohli v dokončení jeho zlých plánů.

První, s kým se setkal, byl Našeptávač. Má sice jméno, ale to zná jen on sám a Em. Je Emovou pravou rukou a je jediný, kdo je Emovi schopný odolat a manipulovat s ním ve svůj prospěch, což ale tají. Jelikož je Našeptávač chytrá svinka samozřejmě znal mnoho dalších z hmyzího světa, a představil Emovi dva nejdůležitější z nich, generála Onyxe a Dr. Adephaguse, zlého profesora.

Generál Onyx byl největším střevlíkem široko daleko a tudíž měl logicky mnoho nohsledů. Ti, bojíc se jeho zrůdnosti a poslouchajíc ho na slovo, mu vybudovali obrovskou armádu složenou ze všech druhů brouků a bezmezně mu sloužili. Jsouc největší armádou v okolí, měl generál neomezenou moc.

Dr. Adephagus byl pro změnu vlk samotář. Jeho druh nebyl dosud vůbec objeven.

To proto, že se jich vyskytuje jen velmi málo a jelikož jsou prudce inteligentní, umí se velmi dobře skrývat. Kvůli velkému množství nedokončených pokusů v podstatě ani nevylézají ze svých podzemních děr. Doktorovou specialitou byla genetická manipulace.

S těmito dvěma měl Em to, co potřeboval. Armádu a šíleného profesora ochotného pro své experimenty udělat cokoliv.

Brzy Em a jeho zlí společníci našli útočiště v horách, kde objevili obrovský jeskynní systém, který jim nabízel ideální úkryt pro první fázi Emova ďábelského plánu. Za pomoci profesorových znalostí, Emovy technologie, a DNA několika nejnebezpečnějších tvor začali vytvářet superčerva.
Pracovní název byl velký Fshizzer.

Po pouhém týdnu, kdy Fshizzer rostl s očekávanou ohromující rychlostí, byl brzy větší než Em a stejně tak velký jako generál. Vzhledem k jeho překotně rychlému růstu a nekonečnému hladu musel každý den sníst hromady žrádla složeného z červů, kostí a kusů těl generálových odpůrců.

Samozřejmě byl díky své DNA nebezpečný a velmi snadno se rozezlil. Pro tyto situace měl Em po ruce tyč zvanou storker s napětím o více než 100.000 voltech.
Jelikož byl často strokerem trýzněn, Fshizzer si Ema a jeho kumpány rychle zapamatoval a tajně je nenáviděl.

Emův další plán bylo počkat, až superčerv dospěje, aby mohl být vyzkoušen v boji proti jednomu z největších generálových odpůrců, dobré královně Libelle.

Pokud Fshizzer v této bitvě uspěje, 3000 baněk se superčervími plody ve vyšších úrovních horských jeskyních má být aktivováno, aby rozpoutalo Emovo dobytí Země.

Bohužel pro Ema měl Fshizzer i část Urmí DNA, a tak mohl blokovat Emovy telepatické vlny a skrývat tak svou nenávist vůči němu. Fshizzer, i když byl nebezpečný a děsivý, byl stejně tak inteligentní a velmi citlivý.

Tajně miloval královnu Libellu, díky mnoha příběhům o její laskavosti a kráse a ani nechtěl ubližovat nevinným stvořením, tak hledal způsob, jak uniknout svému vězení a skoncovat s Emovou hrůzovládou.

Proto čekal, až vyroste a zesílí, aby mohl prolomit mříže ve své jeskyni a brousil každý den své zuby, aby se mohl prokousat zdí a dostat se ven z hory.
Ten den nadešel. Bylo to týden před tím, než měl být vyzkoušen. Cítil, že není tak silný, jak by potřeboval, ale již nebyl dostatek času.

Když zlá čtyřka přišla na každodenní návštěvu, byl připraven a během noci nahlodal mříže tak, aby je mohl během vteřiny rozbít. S nesmírnou silou a rychlostí prorazil mříže a sežral generála, který byl tak překvapený, že ani nestačil zakřičet.

Našeptávač ukázal svou pravou povahu, zmizel ponechajíc ostatní svému osudu a zlý profesor použil své schopnosti a velmi dobře se skryl.

Zbyl už jen Em a Fshizzer. Em běžel malými chodbami a Fshizzer se prokousával skrz kámen jako skrz máslo vždy jen o krok za ním.

Kameny padaly. Tunely se zasypávaly. Celý jeskynní systém kolaboval, ničíc zárodky a veškeré ďábelské zařízení.

Takto se náhle ocitli téměř na vrcholu hory, kde na konci tajné chodby byla skryta Urmská loď.

Zdálo se, že Fshizzer už téměř chytí Ema, když mu způsobil několik ran, ale Em se nakonec s vypětím posledních sil do chodby a do lodi dostal a světelnou rychlostí opustil Zemi.

Konec?