Japonec na konec roku …

Letos už čtyřicetiletý japonský DJ a producent KRUSH - vlastním jménem Hideaki Ishi - jeden z nejlepších umělců na triphopové scéně se narodil v Tokiu. Školou života mu byla ulice, žebříček hodnot mu do hlavy doslova vtloukli kámoši z gangu (Krush byl jako teenager pravý japonský GOKUDO), nechodil do školy, nebyl den, aby neměl problémy s policií, prodával a bral drogy, bitkařil … a pak jednoho krásného dne roku 1987 upsal svou duši hiphopu založením projektu KRUSH POSSE. O pět let později, v roce 1992 začal vystupovat  sólově. O jeho kvalitách dnes nikdo nepochybuje, protože umění mixu, scratche a dalších DJ-ských vymožeností dovedl k naprosté dokonalosti. Jako samouk zasvětil spoustu let experimentování a velmi dlouho se jako hip-hopový producent obešel i bez MC-ho. Gramofony a mixák - to je teď jeho všechno... "Mí největší učitelé jsou rozhodně Grandmaster Flash a DST". Jeho vize hip-hopu ale nemá ani to nejmenší společné s nablýskanými kabriolety, kvéry a MTV. Spíš než k Public Enemy má blízko k DJ Vadimovi, Shadowovi a dalším projektům ze stáje Ninja Tune. Krush je převážně instrumentalista, jeden z těch, co vloží do své hudby řadu motivů, neobvyklých nástrojů, zvuků a postupů, a moc si přitom neláme hlavu s tím, kam by se měla deska žánrově zařadit. Nechává to na nás.

Krush je nejen DJ, ale i velmi aktivní hudební producent. Roku 1994 vydal svou první sólovou desku KRUSH a od té doby se každý rok hlásí s novým albem - vedle těch řadových také s různými mixy. Celou dobu je pro něj ale hlavní jeho vlastní vývoj: "Hudebně se stále vyvíjím a hledám nové myšlenky. A moje hledání skončí, až se v nebi setkám s Milesem Davisem."  "Když už si něco beru z japonské hudby, je to určitě tradiční lidová hudba a japonský jazz. Spolupracuji s některými japonskými hiphopery, ale přímo o japonský hip hop se rozhodně nejedná. Japonský hip hop totiž není nijak zvlášť originálním hudebním odvětvím, kromě toho, že je v japonštině. Je to křečovité napodobování amerického vzoru, včetně všech těch gangsta póz, které většina Japonců jen hraje. Ve skutečnosti jsou to spořádaní občané ze spořádaných rodin. Japonská obsese černým americkým hip hopem došla tak daleko, že si někteří mladí Japonci nechávají dělat dredy, chodí do si salónů ztmavovat pleť, nebo si obličeje alespoň černí a nosí masky! Mám pár černých přátel, kteří se mě ptají: "Vždyť mají tak krásný vlasy, proč si s nima dělaj takový věci? Proč se načerňujou, proč popírají sami sebe?" Nemohli to pochopit, stejně jako já. Je to tak absurdní!"

Proč se tak zaměřuješ na instrumentálky?

"Když ve skladbě není rapper, mám obrovskou volnost k experimentování s celou řadou nejrůznějších zvuků, zkouším různé kombinace a kompozice. V téhle době se snažím najít balanc mezi instrumentálními a rapovanými skladbami, chci, aby byl vidět ten kontrast! Chtěl bych říct, že u instrumentálních desek si lidi mohou slova domyslet. Chtěl bych, aby je poslouchali tak, aby ta slova cítili." Jeho předposlední vynikající album ZEN je skoro celé postavené na hostujících rapperech a zpěvačkách. "Když skládám, vůbec mě nezajímá, co je nového v hip hopu, dokonce ani nevím, jestli kopíruju jeho vývoj nebo ne. Vydal jsem pár skladeb na triphopovém labelu Mo' Wax a natočil skladbu s rapperem Black Toughem z THE ROOTS, čímž jsem se stal prvním japonským producentem, který se kdy podílel na albu amerického rappera."

To je DJ KRUSH. Nezařaditelný, jedinečný, téměř dokonalý.

DESKA SHINSO

DJ KRUSH zněl v roce 2002 minimalisticky a místy až neosobně. I když jeho poslední album SHINSO, stejně jako to předcházející nepostrádá hostující rappery a zpěváky, je to místy až agresivně nekompromisní deska, po jejímž poslechu je většina lidí v hodně temném rozpoložení. DJ Krush nám vyrostl a nasadil hrozivý výraz přísného samuraje. Deska má místa, která vás zaručeně dostanou a rozeberou na malinké kousky - když budete chtít. Dobrým příkladem za všechny je singl TOKI NO TABIJI (Journey Of Time) s vynikajícím rapem japonce INDENA, což je pro mě osobně nej záležitost z celé desky.

Při nahrávání si vyrazil na Jamajku a tak mezi hosty nechybí reggae dvojice Sly & Robbie (The Lost Voices). Stejně jako But The World Moves On nebo hodně pochmurná výpověď  What About Tomorrow s Abijahem se řadí ke smířlivějším melodiím alba. Smutnou náladu má i Aletheva (truthspeaking) s hostující zpěvačkou Angelinou Esparza. Možná i proto, že hlavním tématem celé desky je PRAVDA, která "existuje kolem nás i uvnitř našich srdcí". Těžké téma a těžké hudební kompozice. Vedle už zmíněných hostů se na albu objevuje i Anti-Pop Consortium nebo Anticon, takže dochází k přirozenému míšení japonského i původně amerického hip-hopu. "Moje hudba je o tom, jak já interpretuji hip-hop jako DJ žijící v Japonsku. Vlastně si půjčuji hip-hop, který se zrodil v Americe, a cítím, že jediný způsob jak to mohu vrátit, je vytvořit místo pouhého kopírování mou vlastní verzi tohoto stylu." To ukazuje na zvukově celistvé desce, která stačila vedle etnických vlivů vstřebat i ty jazzové a acid-jazzové. Desce, která mě donutila zastavit se na chvíli a zamyslet se.

Tracklist LP Shinso

DJ Krush - Shinso (The Message At The Depth)
Trihedron feat. Opus
Toki No Tabiji (Journey Of Time) feat. Inden
Sanity Requiem
Supreme Team feat. Anti-Pop Consortium
The Blackhole
Song For John Walker feat. Anticon
D' You Hear That?
Aletheva (truthspeaking) feat. Angelina Esparza
The Lost Voices feat. Sly & Robbie
But The World Moves feat. D-Madness & Masato Nakamura
What About Tomorrow feat. Abijah