Martin Krajc - Libido

Ve výstavní síni Mánes je od 1. listopadu 2016 otevřena výstava posledních prací Martina Krajce, pojmenovaná Libido.

Během letošního roku vytvořil Martin Krajc soubor obrazů, kreseb a jeden objekt, zamýšlených přímo pro interiér své modernistické stavby. Martin Krajc přiblížil v rozhovoru s kurátorem Karlem Srpem přitažlivý název výstavy, ve kterém objasnil, že: „jej pokládá za pojem označující nejrůznější požitky, které přicházejí skrze smysly, z nichž nejdůležitější je pro mne zrak, jenž mi přináší nejvíce potěšení. Mohou to být samozřejmě erotické sny nebo podněty, ale i sex, požitek z dobrého vína, z cestování, z návštěv muzeí a galerií, ze života.“

Všechny tyto inspirační zdroje výstava shrnuje, jsou jí proniknuty v jedinečný vizuální celek. Diváka hned od vchodu upoutají dva rozměrné figurální obrazy Libido a Predátor, zavěšené na zadní stěně hlavního sálu, které mají rozměr 380 x 440 cm, a obrazy Purple reminiscence, Vamos toro, Lolita či Pictures in my head, rozmístěné po levé straně výstavní síně o velikosti 320 x 380 cm. Těmto monumentálním, syntetickým plátnům sekundují menší, analytické obrazy po pravé straně hlavní síně, jež se zaměřují na nejrůznější životní okamžiky svých hlavních protagonistů jako Pink dress, White little shorts, Primavera, Easy Rider či Voyer, čerpající souvislosti z předcházejících autorových malířských zkušeností. Aby je mohl Krajc namalovat, opustil letos načas svůj vinohradský ateliér, a pronajal si místnosti v industriálním prostředí vysočanské Pragovky. „Na velkých formátech mě láká možnost“, přibližoval Krajc v rozhovoru, „pojmout obraz jako proces, do kterého se tělesně ponořím. Mohu se zde rozmáchnout, gesta a figury jsou díky tomu výraznější.“

Obrazy se vyznačují soustředěným výrazem, uvolněnou barevností a lehkostí provedení. Uvádějí do mnohovrstevnatých dějů, přinášejících autorovy nosné námětové okruhy, vycházející z jeho dlouhodobého obdivu španělské kultury, pomíjivého světa modelek a proměňujících se životních úseků. Inspiraci nacházel nejen v obou filmových provedení Lolity, ale i ve světě zvířat. Vedle rozvalitého, útočného býka, vybíhajícího téměř proti divákovi, a ostrého zraku orla se objevuje i chrt, jehož barevné pojetí je doslovnou citací z díla současného francouzského umělce Pierra Huygha.

Podle kurátora výstavy Karla Srpa jejího „…návštěvníka prostoupí silná energie, zasáhne jej radost z vlastní malby, jež se ocitá na hranici technického mistrovství, i osloví odstíny melancholie.“ Zatímco v hlavním sále jsou pouze obrazy, postranní, který je zešeřený, ovládá plastika Radiant girl, obklopená někdy silně expresivními kresbami, jejichž pozadí vzniklo jednak litím barvy, jednak kaligrafickým štětcem. Jediná plastika rozpohybované dívky se zářícím neonovým kruhem kolem svého těla, se zabývá odvěkým námětem přechodu dětství do dospělosti. Shrnuje v sobě hlavní významové ohnisko poslední Krajcovy výstavy.