Michal Škapa aka TRON - Ode zdi ke zdi

V rámci třetího ročníku festivalu Graffiti Boom se letos v chebské galerii GAVU představuje samostatnou výstavou Michal Škapa, na graffiti scéně známý pod nickem TRON. Kontrolujte report z výstav s názvem Ode zdi ke zdi a na osobní návštěvu máte čas do 28. srpna.

Po Janu Kalábovi (POINT) a Jakubu Matuškovi (MASKER) je Michal Škapa (*1978) již třetím výtvarníkem, který v Chebu v rámci festivalu Graffiti Boom vytvoří velkoformátové graffiti. Podobně jako loni Matuška se i on zároveň představí samostatnou výstavou v Malé galerii. Michal Škapa a.k.a 2ROCK a.k.a KEY a.k.a TRON patří k tzv. zakladatelské generaci české writerské scény, jejíž počátky spadají před polovinu devadesátých let. Tehdy se tu postupně zformovalo podhoubí budoucí graffiti scény, důležitou roli hrály kontakty s Berlínem. S nástupem dalších generací vznikala nová a nová uskupení writerů, tzv. crew. Mezi nejvýraznější patřily např. ABX nebo DSK, vzniklé transformací původních NNK a TCP. Zejména DSK, v níž působil i KEY, svou aktivitou a přístupem výrazně zasáhla do české kotliny. Zlepšuje se technické vybavení (objevují se 400 mililitrové plechovky a kvalitní trysky), vznikají první tematické časopisy…

V roce 2000 pak vše vyvrcholilo odjezdem CAKESe (Jan Kaláb), ROMEA a posléze i KEYe do New Yorku. Dnes se Michal Škapa představuje v chebské galerii pod svým občanským jménem.

Jeho první veřejné vystoupení však proběhlo už loni samostatnou výstavou v galerii Trafačka. Výstava s názvem 00 NIC tehdy nabídla ucelený průřez širokým spektrem jeho tvorby. Název současné výstavy Ode zdi ke zdi tedy ve zkratce shrnuje jeho vývoj, směřující od zdí, na kterých ještě v ilegalitě vznikaly první graffiti, ke zdem oficiální galerie, na nichž visí jeho závěsné obrazy. Při pohledu na jeho práce, vystavené v galerijním prostředí, se nabízí otázka, co v jeho díle z odkazu graffiti zůstalo. Určitě technická stránka a cit pro zacházení s barvou, podstatná je i snaha o aktivní komunikaci se společností, která je jedním ze základů graffiti. Naléhavost obsažená v jeho posledních dílech vyjadřuje jasné postoje a názory. Autor útočí na společenské konvence, reklamní svět i globalizaci, svou revoltu převádí do promyšlených konceptů, prioritou pro něj zůstává obsah a sdělení.

Graffiti není a nebylo pro Michala Škapu pouhou episodou. Stalo se pro něj životním stylem, umožnilo mu uplatnit svůj výtvarný talent i v dalších umělecky spřízněných oborech. Studium na Vyšší odborné škole grafické mu poskytlo základní orientaci v typografii a grafice. Začínal jako "standardní" writer, ale po čase se dostavil pocit vyčerpanosti. Odhodlání k překročení mezí tradičního graffiti podpořilo i členství v dnes pravděpodobně nejznámější české alternativní crew CAP (Crew Against People), založené v roce 2005. Vliv ostatních členů a vzájemná názorová blízkost posunula hranice Škapova stylu a otevřela jeho kreativitě nové perspektivy.

Mantinely klasického graffiti nejsou striktně dané, různě se posouvají, ale zcela měnit je nelze. Svou tvorbou CAP nabourala tradiční pravidla, související především s čistotou a stylovou dokonalostí písma. Užívání charakterů s jednoduchou, ale účinnou symbolikou, zrušení principu, podle kterého je sprej výhradní médium graffiti, a četné další inovace vyvolaly v tehdejší subkultuře rozporuplné reakce. Další novinkou byl posun z ulice do opuštěných interiérů - zmizel tak jeden z tradičních aspektů graffiti spočívající v adrenalinové aktivitě, "klid na práci" znamenal nejen základní proměnu podmínek, ale i celkový posun v prezentaci: jestliže dříve byly piecy umísťovány na spektakulárních místech, nyní byly veřejnosti skryty a musely být "reprodukovány" prostřednictvím internetu nebo tištěných médií, šířených převážně v okruhu komunity. Ortodoxní writeři sice CAP kritizovali, nové přístupy však základy graffiti nezměnily, pouze jimi otřásly; nové podněty nadále žily vlastním životem.

Zkušenost z působení v CAP proměnila i tvorbu Michala Škapy. Mezi jeho venkovními realizacemi a díly primárně určenými k interiérové prezentaci existuje kontinuální přechod. Kombinuje řadu technik od malby, přes stříkání sprejem, airbrush, sítotisk, trojrozměrné objekty až po monumentální exteriérové realizace.

Přes volné zacházení s malířskými prostředky a rozmanité techniky však jeho tvorba působí jako logický celek. Poměrně rychlý vývoj směřoval od prvoplánově provokativních témat k obsahově více promyšleným kompozicím. Subverzivně posouvá významy komerčních symbolů: hromada žlutých smajlíků se může zdát zábavná, ovšem pouze do chvíle, než se oprostíme od konvenční iluze něčeho veselého a milého, která je s nimi spojena.

Podstatnou část výtvarné produkce Michala Škapy představuje grafika a také grafický design. Ostatně výstava plakátů a grafických listů (společně s PASTOU a POINTEM) byla i jednou z doplňkových aktivit na výstavě v galerii Source v čínské Šanghaji (s následnou reprízou v Pražském domě v Bruselu). Z grafické produkce namátkou uveďme vizuální styl pro mezinárodní graffiti a street art festival NAMES či plodnou spolupráci s nakladatelstvím Bigg Boss. Osobitý rukopis najdeme v dnes již pověstných plakátech k Festivalu otrlého diváka každoročně pořádaném v pražském kinu Aero s bizarními kolážovanými postavami skřetů, maskovaných svalovců a lehkých žen. Připomeňme také aktivní účast na tvorbě řady periodik - dříve to byly časopisy Rooftop nebo Street, dnes například Free Magazine nebo Upstream, spojený s crew CAP. Na poli grafického designu je Michal Škapa ostříleným profesionálem, jehož zkušenosti příležitostně využívají i další názorově spřízněná periodika. Vedle tiskovin navrhuje i oblečení nebo třeba design skateboardových prken. Pro Ikonik coolture store, zabývající se prodejem značkového oblečení v limitovaných sériích, navrhl kolekci šesti hravých vystřihovacích skládaček z tvrdého papíru IKONIKZ, obsahující bizarní postavičky, potagovaný automobil nebo retro magnetofon…

Samostatnou kapitolou, která prochází jeho dílem, je dnes je již legendární postava Mr. Spreje s lidskou tváří, odrážející různé charaktery od malicherných zlodějíčků až po patetického diktátora chrlícího do svého okolí obrovský vír barev všech odstínů. Sprej zůstal i později důležitým motivem Škapových prací, jeho podoba a role se však měnila. Nejdříve byl jakousi warholovskou ikonou, variovanou v nepřeberných efektních proměnách. Obdobně vyznívají i instalace, v nichž pracuje se stříbřitou plechovkou. Kovově lesklé, exkluzivně vyhlížející obaly bez nálepek seskupuje do nejrůznějších kompozic, v nichž reaguje i na samotný výstavní prostor – jednou z nich vytvoří sloup sahající od podlahy ke stropu, jindy je v kruhu obtočí kolem středového pilíře a zároveň vyzve diváky k jejich užití. V jedné z instalací se objevují umělé paprsky stříkající barvy, v další jsou uložené v průhledné skleněné vitrínce jako jakési ikony. Ikony spreje jako výrazového prostředku graffiti samotného.

K významným pracím z poslední doby patří rozměrná silueta svítícího města TRON - Invisible Future Forever, sestavená z různých světových mrakodrapů a doplněná projekcí městského ruchu. Představuje vizi futuristické architekturyreagující na současnou rozpínavost světových metropolí, uspěchaný život velkoměst, jejich anonymitu i ponuré prostředí. Instalace byla vytvořena v rámci výstavy Metropolis pro EXPO 2010 v Šanghaji, což je paradoxně jedno z měst, kde se tato alarmující vize stává skutečností.

Podstatnou část tvorby tvoří malovaná a stříkaná plátna. Smajlíci nejrůznějších druhů, stylizované postavy, a naopak - plechovky s lidskými atributy, se kupí na sebe v horizontálních i vertikálních vrstvách. Vzájemný boj je pro autora metaforou lidstva a jeho dějin. Často se objevují scény tvořené "napěchovanými" vraky aut či s nadsázkou pojatých mimozemských plavidel. Jde o zástupné symboly moderní civilizace, snažící se chrlit stále větší množství produktů, které nakonec pohřbí i lidstvo samo. To je - opět v ironické nadsázce - zastoupeno pouze navršenými skelety a zbytky lidských obydlí. V obrazovém cyklu Fukušima zaznívají obavy spojené s civilizačními katastrofami. Jeho typické kompoziční schéma horizontálních "archeologických" vrstev je zde naplněno jiným obsahem, vztaženým k reálné katastrofě, která před nedávnem vyděsila celý svět. Rychlost, s jakou se celá pohroma odehrála, souvisí se stále se zrychlujícím tempem technického pokroku, zbaveného sebezáchovných mechanismů.

Složité kompozice plné drobných detailů jsou již předzvěstí k postupnému zjednodušování malby a posunu k abstraktnější poloze. Realita zde není zcela eliminována, ovšem ocitá se v rovině snového kosmologického světa. Dříve hojně užívaná nadsázka se vytrácí, témata získávají na vážnosti. Jemné tahy airbrushové pistole vytváří složitou homogenní plochu a zároveň i iluzivní prostor, připomínající neproniknutelnou spleť hustého křoví, jindy spíše jakousi biomorfní hmotu. Do takto pojatého pozadí jsou vsazeny geometrické útvary někdy plující v beztížném prostoru (Monolit), jindy stojící či vyrůstající v prázdnotě (Temná hmota), možná stopy dávné civilizace, možná pomníky lidstva…

Podstatnou část jeho tvorby představují práce v duchu tzv. Mural Artu. Exteriérové malby můžeme spatřit např. na fasádě Centra současného umění Dox (TRON, POINT, PASTA), kde obdobně jako na stěnách ZŠ Gutova na Praze 10 (TRON, POINT, OBIC a GENOE) Škapa pracoval se svým oblíbeným motivem stylizované postavičky - spreje v nejrůznějších činnostech, odkazujících k lidskému pachtění.

Velkoformátové graffiti pak vzniklo v polské Varšavě, kde zároveň proběhla i menší výstava sítotisků v Galerii V9. Právě varšavský projekt dal podnět k obdobné realizaci na stěně 1. základní školy v Chebu. Škapa zde opět variuje téma archeologických vrstev, odpovídajících různým stupňům vývoje lidstva, počínaje zaniklým mimozemským životem, přes jednotlivé éry starověku, novověku, nekonečných válek a civilizačních problémů, a konče vrstvou sprejů jako posledního stupně civilizace. I ty jsou však nakonec pohřbeny pod nánosy hlíny. Optimismem zavání snad jen v zemi rostoucí ředkvička jako příslib budoucího života. Obdobně je pojata i nedávno vytvořená malba Vrstvy slov na železniční zastávce Na Knížecí (TRON, PASTA, XDOG a OBIK). Námět zde souvisí s charakterem akce (veřejné čtení během Noci literatury), jednotlivé vrstvy tvoří staré psací stroje a písmena abecedy, svět techniky a konečně opět lidské ostatky s náhrobky spisovatelů a zesnulých graffiti umělců - pro obě skupiny má totiž písmo nezastupitelnou roli. Poněkud jiný ráz má rovněž letos vzniklá malba s příznačným názvem Cyklo hypno pivo na boční stěně centra umění Meet Factory, kde má autor svůj ateliér a kde již předtím jednou maloval v rámci festivalu NAMES. Námět vsazený do industriálního prostředí souvisí s železnicí vedoucí v těsné blízkosti. Škapa zde zobrazil závod cyklisty s vlakem. Futuristicky pojatý cyklista je dán do kontrastu s funícím vlakem s úsměvem veselého smajlíka, který má zlaté časy dávno za sebou a na rozpadlých kolejích, které nikam nevedou, svádí s cyklistou nerovný boj. Symboly vanitas umístěné na kolejišti předpovídají brzkou zkázu technické okázalosti, odstartované právě věkem páry.

Michal Škapa se řadí k několika autorům, kteří v poslední době úspěšně zvládli přechod od graffiti k tradičním výtvarným médiím, aniž by svá východiska zcela opustili. Technické postupy, estetika a obsahy jeho obrazů a objektů okamžitě prozradí jeho kořeny. Zejména však zůstal věrný kritickým postojům, které jsou s graffiti nedílně spjaty.