Osvícení / Enlightenment

Osvícení / Enlightenment

Site-specific installation / Public intervention
Pointing lights from lighted billboard on nearby sculpture by Josef Klimeš.
Praha, 2012

Vladimir Turner, Vojtěch Fröhlich, Ondřej Mladý, Jan Šimánek

Dočasná skupinka přátel angažovaných umělců provedla na podzim roku 2012 vizuální intervenci do veřejného prostoru Barrandovského mostu v Praze. V průběhu rychlé noční akce vylezli na osvětlený billboard u silnice mostu a přesměrovali jeho lampy, tak aby osvětlovali blízkou plastiku, která byla do té doby zastíněná touto obří reklamní plochou. Ze tmy se tak vlivem silného zdroje světla teatrálně objevila do té doby téměř neviditelná socha z litého betonu Rovnováha od sochaře Josefa Klimeše z roku 1989. Obří billboard v té době propagující luxusní terénní automobil se naopak propadl do temnoty.

Proměnlivá umělecká skupina sestavená z vizuálních umělců a architekta tím demonstruje nejen svoji odvahu ale především svůj seriózní zájem o veřejný prostor, jež vyjádřily například projektem z předcházejícího roku, kdy na úpatí stejného mostu využily gigantický otočný billboard jako kolotoč. Jasné poselství této umělecké akce nepotřebuje jeho široké politicko-sociální ani kulturní vysvětlení. Je zřejmé, že všudypřítomný reklamní vizuální smog, který s nastupujícím "reálným kapitalismem" nekontrolovatelně okupuje naše města je obtěžujícím, neestetickým a zdraví škodlivým faktorem. Tento fenomén má podhoubí nejen v nulové urbanistické a estetické vizi správců měst, ale především v oficiální podpoře soukromého sektoru na úkor prostoru veřejného.

Reklamy kolem rychlostních silnic i na fasádách chráněných domů nás denně ubezpečuje, že jsme stále ještě na "divokém východě". Jejich četnost je důsledkem všudypřítomné korupce, která zapříčiňuje, že nejsou trestána porušení už tak velmi liberálních pravidel o umístění reklamních ploch. Pocit studu můžeme zažít nejintenzivněji, pokud přejíždíme hranice do Čech z Rakouska nebo Německa, kde existují a jsou hlavně vymáhány přísnější zákony. Konktrétně tato umělecká a politicky angažovaná aktivita je sice projevem občanské neposlušnosti, ale zdaleka není akcí ilegální, protože naopak částečně napravuje protizákonné jednání reklamního průmyslu. Ten tím že umístil billboard před sochu tak blízko, že se z něj na sochu dá přeskočit, porušil autorský zákon sochaře i architekta mostu.

Autor plastiky vypověděl, jak za ním do ateliéru přišli agenti reklamní agentury, aby jim prodal autorské práva na sochu, která by mohla podle nich ideálně sloužit jako sokl pro reklamu. Osmdesáti šestiletý Josef Klimeš velmi lukrativní nabídku odmítl a agenty ze svého ateliéru vyhodil. Nedlouho potom mu stejně osadili billboard před jeho dílem, tak že je z pohledu od silnice zcela zastíněno gigantickou reklamní plochou. Důležité je také připomenout, že unikátní brutalistní most od světově uznávaného architekta Karla Filzaka, byl podle přání tehdejší politické garnitury projektován jako most Antonína Zápotockého a měl být původně "vyzdoben" monstrózní socrealistickou bronzovou figurou druhého komunistického presidenta. Ale díky angažovanosti architekta a úpadku cenzury koncem 80. let bylo upuštěno od propagandistického generelu a byl nahrazen abstraktním výtvarným generelem, který realizoval sochař monumentálních forem Josef Klimeš. Ten místo toho vzdal holt technickým možnostem litého betonu a mimořádné inženýrské úrovni dopravní stavby a vytvořil monumentální 7 x 8 m rozměrnou plastiku Rovnováha postavenou na relativně malém bodě, jehož sokl - pylon je ovšem zapuštěn hluboko do písčitého břehu Vltavy. Samotný tvar pak vychází ze stylizovaného geologického řezu vltavského koryta, které od Barrandovských skal kaskádovitě klesá dolů, aby zvolna stoupal na druhé straně.

Přesto byl tento artefakt jako bezmála všechny abstraktní umělecká díla ve veřejném prostoru osazená za minulého režimu označován jako komunistický nesmysl, byl ignorován, nedostalo se mu údržby a pod nánosem reklamy a tuctové graffiti se postupně vytrácel. V záři reflektorů se ale ukazuje, že ze své působivosti nic neztratil. Odvahu díla a monumentální účinek sochy dokazuje i to, že ji místní slovesnost přisoudila označení Červ Dobyvatel podle obřího pouštního tvora symbolem osvobození planety Duna, ze stejnojmeného sci-fi filmu od Davida Lynche. Mohou zachránit naši planetku od všudypřítomných reklam, nástrojem korporátní manipulace a symboly vládní korupce partizánské akce Fremenů? Jako tak učinili Vojtěch Fröhlich, Ondřej Mladý, Jan Šimánek a Vladimír Turner, kteří realizovali výzvu k samosprávě veřejného prostoru aktivisty Jordana Seilera: "Reklamní průmysl ukazuje, jak se systém obecně chová k naší společnosti, jedná s ní jako s obchodním artiklem… Je na nás na veřejnosti, abychom znovu převzaly kontrolu nad veřejným prostorem!".

text: Pavel Karous