RƎVƎRSƎ - DSC Gallery, Praha

RƎVƎRSƎ

20. 7. - 30. 8. 2016
DSC Gallery, Dlouhá 5, Praha

Vystavují: Michal Škapa, Pasta Oner, Jakub Matuška aka Masker, Vladimir 518, Epos 257, David Krňanský, Jiří Georg Dokoupil

Michal Škapa (1978)

Michal Škapa je neodmyslitelnou součástí fungování pražské umělecké a streetartové scény. Dlouhodobě přispívá k její životaschopnosti nejen jako výkonný́ umělec, ale také jako realizátor množství grafických návrhů knih, katalogů, plakátů. Pracuje v rozlišných médiích a formátech od realizace nástěnných maleb - muralů, akrylové rukopisné abstrakce, airbrushové figurativní kompozice, až po site-specific instalace a prostorové objekty. Prezentoval Českou republiku na výstavě v EXPO 2010 v Šanghaji, vystavoval v řadě prestižních galerií (GHMP, Mánes, DOX, Trafačka, Gask v Kutné Hoře, GAVU v Chebu). Výstavou s názvem Vrakáč se prezentoval v květnu 2016 ve studiu Bubec. Nedávno dokončil jako grafik knihu o umělecké skupině Trafačka, s kterou je v úzkém spojení. Je zakladatelem sítotiskové dílny Analog!Bros a blízkým spolupracovníkem labelu BiggBoss. V současné tvorbě rozvíjí dvě polohy. Jednak zkoumá písmo, text, šifru, kterou vetkává do svých obrazů. Další linií jsou detailní krajiny, struktury a nahromaděný materiál. Rezonuje zde lehce apokalyptická struna a zároveň se zde odráží autorova fascinace tím, co dokáže lidstvo vyprodukovat a jak s tím dále nakládá.

Pasta Oner (1979)

Pasta Oner je popartový umělec střední generace graffiti a streetartu. Patří mezi nejúspěšnější propagátory tohoto druhu umění v České republice. Podílel se na vzniku první české knihy mapující vývoj graffiti v Čechách – In Graffiti We Trust. Svou tvorbou spolu s dalšími streetartisty reprezentoval v roce 2010 Českou republiku na EXPO v Šangaji, expozice Metropolis pak byla pro české diváky přenesena do DOXu. Vystavuje nejen v České republice, ale i v zahraničí. V brazilském Museu Nacional Honestino Guimarães byl součástí skupinové výstavy zaměřené na současné umění. V Peru vytvořil malbu pro místní festival Bíla Noc. Pastovy tematicky i mediálně různorodá díla sjednocuje charakteristický autorský rukopis a opakující se vizuální a symbolické tvarosloví odkazující k tradici amerického pop artu. Jeho grafiky si získaly oblibu soukromých sběratelů po celém světě.

Jakub Matuška aka Masker (1981)

Malíř Jakub Matuška aka Masker v rámci výstavy RƎVƎRSƎ totálně změnil médium, když své figurální kresby převedl do skla. Více o práci na nových dílech a o autorovi samotném se můžete dočíst v ARTLOVER magazínu pro současné umění.

Vladimir 518 (1978)

Vladimir 518, jeden z nejdéle působících rapperů na české hip hop scéně, člen skupiny PSH, zakladatel labelu a nakladatelství BiggBoss, je znám i jako výrazná osobnost graffiti scény, ilustrátor, komiksový výtvarník. Společně s Davidem Böhmem, Jiřím Frantou a Jaroslavem Plachým kreslí a vydává nezávislé komiksové noviny KIX. S Davidem Vrbíkem a Ondřejem Anděrou ze skupiny WWW tvoří audiovizuální projekt SPAM. Ten má za sebou několik multižánrových představení, za všechny je možné jmenovat například Karel Gott Prager (2009), BIT (2010) vytvořený speciálně pro fasádu Nové scény, Intepretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory (2013) či SMRT (2014). Jako spoluautor je podepsán pod knihami 2666: Praha Odyssey (2006), Kmeny (2011), Město=Médium (2012) a Kmeny 0 (2013). V letech 2014 a 2015 pracoval na převedení knihy Kmeny do šestnáctidílné dokumentární série pro Českou televizi.

Epos 257 (1982)

Epos 257 patří ke generaci, kterou od druhé poloviny 90. let formovalo graffiti. Trojčíslí 257 reaguje na paragraf 257 trestního zákoníku o poškozování cizí věci. V Praze provádí intervence na pomezí umění a aktivismu. Mezi jeho nejznámější projekty patří akce 50 m² veřejného prostoru (2010) - v přestrojení za dělníky postavil nelegální stavební ohradu, kterou musel každý chodec centra Prahy obejít, Seno (2009) - rozházené balíky sena po Praze, Urban Paintings (2009) - střílení po prázdných billboardech nebo Fukaria Monuments (2007–9) - nafukování soch z padákoviny na větrácích metra. Své práce vystavoval ve vícerých pražských galériích v rámci samostatných nebo skupinových výstav.

David Krňanský (1987)

David Krňanský studuje šestým rokem na pražské UMPRUM v ateliéru Jiřího Černického a Marka Meduny. Během studií se Davidovi podařilo etablovat na české výtvarné scéně a během svého působení se pohybuje napříč významnými galeriemi u nás i v zahraničí. Na konci roku 2015 se David prezentoval samostatným projektem s mexickou galerii LULU na NADA veletrhu v Miami. Do konce roku chystá výstavu v Bukurešti v Ivan Gallery. Společně s Juliusem Reichelem založil umělecké uskupení B.H.G. (Black Hole Generation). Nedávným výstupem skupiny byla výstava ve varšavské galerii Leto. Rozpoznatelným rukopisem tohoto autora nejmladší generace se stalo opakování téhož a vyprazdňování motivů a symbolů za pomoci svébytné estetiky.

Jiří Georg Dokoupil (1954)

Jiří Georg Dokoupil si v souladu s tezí dadaisty Marcela Duchampa nikdy neosvojil jednotný styl. Zatímco jeho rané práce souzněly s expresivním, obrazovým stylem malby "Neue Wilde" německé umělecké skupiny na začátku roku 1980, jeho následné práce se vzepřely snadné klasifikace. Věnuje se kritickému zkoumání dějin umění 20. století, a rozvíjí stále nové stylistické přístupy a experimentuje s rozmanitou škálou materiálů. Odráží se v ní jeho přesvědčení, že v umění je mnohdy důležitější hledat než nacházet. Zároveň tato stylová pluralita vypovídá o tom, jak nevyčerpatelná je nápaditost a tvůrčí energie, s níž se zmocňuje svých různorodých témat. Příznačným a trvalým rysem jeho díla je tak sama proměnlivost, soustavné hledání a ohledávání nových témat úzce provázané s vynalézáním nových výrazových forem. Dokoupil chce zaujímat nový přístup k malbě, proto začal velmi brzy vyvíjet neobvyklé nové techniky, které mohou být použity bez jakéhokoliv použití štětce nebo olejové barvy. Vyvinul asi sto různých technik a fascinující spektrum forem výtvarného projevu. Dokoupil neustále experimentuje a vypracovává jednotlivé styly k úplné dokonalosti. Mezi jeho nejdůležitější sérii obrazů patří jeho „svíčkové obrazy“, které tvoří od roku 1989 způsobem využití sazí z hořící svíčky, a „obrazy z mýdlových bublin“, kterým se věnuje dodnes.