STREET ART PRAHA

Výstava

STREET ART PRAHA | STREET ART PRAGUE
6.-27.11.2007
Školská 28: Komunikační Prostor, Školská 693/28, Praha 1 - Nové Město (ve dvoře, vstup průchodem / http://www.skolska28.cz)
Otevřeno denně mimo neděle a státní svátky od 10 do 17h
vstup: 40,-

Vernisáž:
5.11.2007
výstavu zahájí: Tomáš Pospiszil, Ištván Lékó
vystavující: Pasta, Point, Masker, Pash, Lice, Cheetism, Zipper, Genoe, Marie, Crap, Hoek, Epos
doprovod: DJ Robot
začátek: 17:00
vstup: zdarma

Kurátoři výstavy ke Streetartu:
Tomáš Pospiszil (historik umění)
Street art je fenomén, který do České republiky dorazil teprve nedávno. Pod tímto termínem se skrývá široké spektrum projevů a jeho různé definice se od sebe značně liší: jde o alternativní formu komunikace, lidovou typografii, výtvarné umění nebo dokonce trestně postižitelný vandalismus. Street art má nejčastěji podobu podomácku vyrobených nálepek a plakátů, na kterých nalezneme vše od čistě textových sdělení, piktogramů, log až po kresby, nebo výjevů stříkaných pomocí šablon. V ulicích měst se objevují i reliéfní objekty nebo dokonce plnohodnotné trojrozměrné sochy přilepené k fasádám. Street artoví umělci využívají – podle názoru úřadů ovšem zneužívají – nejrůznější prvky městského parteru. Lepí nálepky na dopravní značky, na informační systémy veřejné dopravy nebo na reklamní plakáty, stříkají sprejem na zdi a chodníky. Ve street artu se projevují krátkodobé trendy a módy, vytváří ho různorodá skupina mladých lidí, která už má i své klasiky (jsou známí jen pod svými přezdívkami). Přes mnohost přístupů a výsledků je základní technikou street artu "cut and paste" koláž z jichž existujících zdrojů. Jeho autoři subverzivně přebírají motivy ze sdělovacích prostředků, internetu či dalších archívů a vychylují jejich původní význam. Street art se svou chutí konfrontovat se s ulicemi velkoměst blíží grafitti. Jeho výrazové prostředky však jsou daleko bohatější a rafinovanější, stejně tak jako obsahy jeho sdělení. Autoři street artu chtějí komunikovat. Z města si vytvářejí autonomní fórum, kde vyjadřují politické názory, konfrontují se s ostatními členy své komunity, dělí se o kresby či poezii. Zdálo by se, že street artový způsob projevu je podmíněn rozvojem grafické a reprodukční techniky, ale ve skutečnosti jde o překvapivě low-tech hnutí. Předznamenání street artu můžeme nalézt i v praxi některých klasiků avantgardního umění dvacátého století. Street art v dnešním smyslu byl poprvé popsán před více než deseti lety v amerických velkoměstech a již tehdy se tento druh tvorby snažily podchytit první výstavy a publikace.

Mnoho lidí tuto autonomní tvorbu ve veřejném prostoru vůbec nepostřehne, další ji považují za znečišťování prostředí a potírají ji, jiní ji sbírají. To je případ Istvána Lékó, který v posledních pěti letech shromáždil unikátní kolekci artefaktů a fotografií českého i mezinárodního streetartu.

István Lékó (sběratel)
Nálepky a nástřiky (stickers & stencils) jsou nejmladšími součástí street-artu, umění ulice, jehož nejznámější forma – graffiti – se ve velkých západních městech objevilo zhruba před třiceti lety. Nálepky a nástřiky se v západních zemích objevily zhruba před deseti lety, v postkomunistickém bloku asi před čtyřmi lety. Praha byla mezi prvními.

Nálepky jsou malé obrázky od velikosti krabičky od zápalek výše. Většinou jsou černobílé, ale v poslední době – díky dostupnosti kvalitních barevných tiskáren – se objevuje čím dál více barevných. Materiál: v chudších zemích zejména papír, v bohatších zemích – jako například USA - se nálepky už většinou tisknou na kvalitní umělou hmotu.

Nálepky se lepí v zásadě na všechno, co je součást ulice, ale nejoblíbenější místa jsou dopravní značky, semafory, roury od okapů, různé sloupy, železné a umělohmotné konstrukce, bedny a skříňky elektrických a plynových zařízení a podobně. Většinou na ně můžeme narazit ve skupince: v každém velkoměstě jsou stovky míst, kde nálepky najdeme vylepené jednu vedle druhé, zhruba ve výši dvou metrů. Taková skupina nálepek vypadá jako pouliční výstava malých obrázků. Zajímavé plochy ve městě, často chátrající budovy, se podobají malířskému plátnu.

Tento druh umění najdeme pouze ve větších městech, nad 200 tisíc obyvatel. Nálepky jsou vylepovány hlavně v centru města a v obvodech, které večer navštěvují mladí lidé.

Obsah nálepek je absolutně různorodý, někdy se jedná o čisté umění, o absurdní, groteskní, ironické či vtipné sdělení, postavičky z komiksů, zvířata v různých situacích, ale témata jsou často politická jako globalizace a podobně. Někdy se jedná skutečně o protest proti uzavřenosti sfér akademického umění. Nálepky může vidět každý, umělec za to nechce honorář, není orientovaný na zisk, neočekává ani slávu. A jelikož artefakty ničí lidé i příroda, jedná se o jakýsi druh oběti, o absolutní nezištnost. Toto umění není – alespoň zatím - privilegiem žádné vrstvy snobů. Kdo chápe, chápe, kdo nechápe, nechápe. Někdy se jedná o vtip, jindy o protest, o kritiku či o označení nějakého teritoria. Na nálepkách je většinou text, několik slov, minimálně znak autora či skupiny autorů, tzv. crew. Co je důležité, že autoři jsou v drtivé většině mladí lidé.

Stickers & stencils patří do skupiny tzv. guerilla-art. Anonymita je zásadou, umělci v médiích obvykle nevystupují pod skutečným jménem. Nálepky se vylepují téměř zásadně ve večerních hodinách či v noci.

Mnoho lidí a komunálních politiků proti nálepkám bojuje, přestože nepoškozují fasády budov. Avšak ti, co nálepky vyrábějí a lepí, říkají, že si také nepřejí velké komerční billboardy do ulic. Právě toto momentum odlišuje nálepky od graffiti či od primitivních tagů. Zajímavé je, že ačkoliv mnoho lidí toto umění nemá rádo, většinou si ho na ulici ani nevšimnou.

Tento druh umění velice rychle zaniká. Životnost nálepky je maximálně pár měsíců, ale spíše jen pár dnů. Ničí je zejména zaměstnanci městské správy a policie, ale dlouhodobě i déšť, mráz, slunce a vítr.

Proto si myslím, že nebylo by marné čas od času publikovat knižně výběr z toho, co se objeví na pražských ulicích. V jiných zemích je to velmi příjemným zvykem a v České republice doposud nic takového nevyšlo.

Jednotliví umělci svoje nálepky a stencily fotí a zveřejňují je potom na internetu, ale kniha o nálepkách v Praze ještě nevyšla. Tato kniha, ač není přirozeným prostorem pro nálepky, může veřejnosti přiblížit nový druh umění, nové formy a nový obsah, které lidé procházející po ulicích nevidí, přesto, že ulice jsou nálepek plné.

Kniha

Uvedení knihy vydané nakladatelstvím Arbor vitae (www.arborvitae.eu) ve spolupráci s občanským sdružením in spe (www.inspe.cz) se koná 15.11.2007.

Tento druh umění velice rychle zaniká, proto je zásadní součástí projektu monografie o street artu v Praze v posledních pěti letech, shrnující na více než 450 stranách na 900 nejlepších stickers a stencils. Půjde o první publikaci podobného typu v českém jazyce systematicky mapující jedno místo, unikátní dokumentaci časově pomíjivého jevu, kteří třeba naši předkové možná budou považovat za jeden z mála autentických uměleckých projevů počátku 21. století.

STREET ART PRAHA
15.11.2007 (18:00)
Školská 28: Komunikační Prostor, Školská 693/28, Praha 1 - Nové Město (http://www.skolska28.cz)

Název: Street art Praha
Alternativní název: Stickers & stencils v Praze
Autor: Tomáš Pospiszyl
Nakladatel: Arbor vitae
ISBN ??? | EAN ???
450 stran | 900 fotografií
Cena: ???

Nakladatelství Arbor vitae
Nakladatelství Arbor vitae bylo založeno v roce 1992. Od svého vzniku se specializuje na publikace o umění, katalogy a monografie a na produkci výstav. Od roku 1998 vydává v edici De arte – deníky, eseje, sentence a vzpomínky významných českých a světových malířů, sochařů a architektů. Tato řada, čítající dnes téměř 30 titulů, byla v roce 2000 oceněna první cenou ministra kultury v soutěži Nejkrásnější kniha roku. V edici Texty o architektuře vycházejí základní díla českého i světového architektonického myšlení. V edici Vera effigies textové monografie významných umělců přelomu 19. a 20. století (např. Karel Hlaváček , Alfred Kubin, Arnold Schönberg, Edvard Munch). V edici Louisa pohádky a pověsti ilustrované současnými českými malíři a grafiky. V edici AV poezie, próza a literární eseje s originálním výtvarným doprovodem. Monografie a katalogy českých a světových výtvarníků vydávané Arbor vitae získaly řadu ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku – v roce 2006 se umístily na prvním místě ve dvou hlavních kategoriích. Společnost úzce spolupracuje s Galerií Klatovy/Klenová, Výstavní síní Mánes, Egon Schiele Art Centrem v Českém Krumlově, Moravskou galerií v Brně, Uměleckoprůmyslovým museem, Obecním domem v Praze a mnoha dalšími českými i zahraničními institucemi..

V roce 2006 bylo Arbor vitae oceněno výroční cenou Nadace Český literární fond – Za kultivaci českého knižního trhu.

Komunikační prostor Školská 28
Komunikační prostor Školská 28 je polyfunkční neziskový prostor pro kulturu a umění. Je spravován občanským sdružením DEAI/setkání, které pokračuje v poslání Linhartovy nadace, která zrekonstruovala dvorní přístavbu renesančního domu U rytířů, v ulici Školská č.p. 28, P–1, a v lednu roku 1999 otevřela pro veřejnost. Výstavní umělecký program věnováný prezentaci současné výtvarné, vizuální a zvukové kultury, představuje jedno z mála míst na kulturní mapě Prahy, kde se mohou setkávat a svobodně konfrontovat mladí umělci z Čech i ze zahraničí, a to bez ohledu na trh s uměním a komerční aspekty současného galerijního provozu.
Program Komunikačního prostoru Školská 28 je propojen s mezinárodním projektem tvůrčích pobytů Otevřené ateliéry Praha Dolní Počernice, který nabízí prostorové a organizační zázemí projektům, které vyžadují dlohoudobější přípravu a studiové zázemí. Projekt je podpořen grantem hlavního města Prahy. Výstavní program Galerie Školská 28 byl v letech 2005 až 7 realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR.