Znáte MC Allezia z brněnsko-mikulovských DIZGRAFIX?

Dari: Jelikož jsi pro většinu hip hopových posluchačů člověkem, o kterém nemají příliš mnoho informací, můžeš se tedy představit?
Allezio: Říkám si Alezzio a jsem jedním ze dvou mc´s kapely Dizgrafix.

D: Začněme jednoduchou otázkou - jak ses vlastně dostal k hip hopu a poté i k Dizgrafix?
A: K hip hopu jsem se dostal zvláštní cestou. Dříve jsem byl posluchačem několika hudebních žánrů, hip hop rozhodně nepatřil k těm pro mě nej. Jednou jsem slyšel u kamaráda jednu věc, která mě zničila, fakt jsem nechápal, dostal jsem zvláštní pocit. Chtěl jsem slyšet najednou víc a víc, tak jsem si začal shánět různé alba a kompilace, většinou zahraniční. Česky hip hop mě nijak zvláštně neoslovoval (až na pár výjimek). Všechno na sebe začalo navazovat. Hip hop mě pohltil. Začal jsem psát texty, znal jsem Chocolatica a Nina a jejich produkci také. Věci od nich se mi moc líbily jak po textové, tak i po hudební stránce. Už v té době jsem viděl odlišnost od české scény. A já jsem to cítil podobně jako kluci, udělal jsem pár věcí a skladbou "Iluze" to všechno začalo - koncerty, zkoušky, nahrávání a cestovaní pod jednou hlavičkou - DIZGRAFIX.

D: Pocházíš z Mikulova - stejně jako Chocolatic a ElNino, takže se mi přímo nabízí otázka z jakého důvodu jsi přišel do Brna?
A: Důvod je jednoduchý. A není to určite tím, že nemám rád Mikulov, jak to už někoho napadlo. Já a Chocolatic jsme bydleli v Mikulově a Nino v Brne. Dokážeš si sama představit, jaké to asi bylo. Zkoušky a domluva se zbrždovaly 50-ti kilometrovým rozdílem, který je mezi Brnem a Mikulovem. Chtěli jsme se nějak pohnout, začít se pořádně vyvíjet a jediným řešením bylo to, abychom byli pohromadě. Navíc jsem už potřeboval změnu, postavit se na vlastní nohy a udělat si pořádek v pár věcech, takže asi tak.

D: Faktem je, že jsi poměrně nevýraznou osobností tria Dizgrafix - není o tobě nikde ani zmínky, v souvislostech s Dizgrafix se hovoří pouze o Chocolaticovi a ElNinovi, proč?
A:Ti dva jsou známí především tím, že proslavili svá jména v jiných elemementech hip hopové kultury. Málokdy se někde píše nebo mluví o DIZGRAFIX, většinou to bývá o Chocolaticovi a Ninovi. To jsou dvě známá jména! O třetím členovi se neví, není ani odkud. V nejbližší době by se to ale mělo změnit.

D:Pojďme se teď podívat na činnost kapely Dizgrafix. Jak často míváte zkoušky a jak probíhají?
A:Se zkouškama je to už o mnoho lepší než dřív, trénujeme několikrát do týdne a snažíme se do toho dávat veškerou energii. Jakmile začneme zkoušet, tak jde vše ostatní stranou a jen se rapuje. Neprobíhají nijak zvláštně, prostě zkoušky, ale jsou - to se neboj! Padala bys na hubu.

D:Převažuje u vás vlastní tvorba hudby, anebo spíše převzaté instrumentálky? Která instroška - z těch, které jsou teď pro vás ještě neokoukané - se ti nejvíc líbí?
A:Koncerty se snažíme obměňovat. Jeden dáme z vlastní produkce a druhý z desek. Jak kdy. Z té naší produkce se mi líbí všechny, proč? Protože jsme je dělali my a je to pro mě přesně to, co mi sedí a co mě baví. Některé bych nazval "rány pod pás", protože jsou pro mě fakt nebezpečné a doslova z nich umírám - zabijáci! Z desek se mi také líbí všechny, nevybíráme si nějaké sračky! Číslo jedna je pro mě ale instrumentálka od FONKY FAMILY - Filles Flics Descentes. Podle mne má všechno - rapuje se do ní skvěle, vede tě sama a dostává z tebe přesně to, co má. Bere ti spoustu energie, kterou dává lidem, kteří stojí pod tebou. A přesně o tom to podle mě je. Má sílu, skvělý beat a perfektní rytmus!

D:Jaký je vlastně tvůj pohled na současnou českou hip hopovou scénu?
A:Bál jsem se téhle otázky. Já na současnou hip hopovou scénu žádný pohled nemám. A ani nemám proč ho mít. Nemám rád, když si někdo při rapu škrabká vajca nebo fajčí šlukovky na pódiu. Všechno je to pro mě stejné. Stejný beat, stejný text, stejný rap. Někdy mívám pocit, že u nás hip hop existuje pouze pro děcka, protože ty texty, které se jim tady pořád ryjou do hlavy, jsou lehce pochopitelné a nemaji vůbec žádnou hlubší myšlenku! Je to jenom chlast a hulení. Pro mě je to o ničem a osobně mě to nijak neobohacuje a neposouvá nikam dál. Navíc nemám rád používání anglických výrazů v českých textech a s tím se často setkávám na jamech a to i na těch, na kterých bych to vůbec nečekal. Jsme kurva Slovani a máme svou řeč, tak nač cizí? Nechápu to! Na druhou stranu se mi některé věci fakt líbí, ale není toho moc. O hodně víc se mi líbí slovenská scéna, prostě se mi jejich hip hop líbí o moc víc.

D:Máš nějakého oblíbence ze zahraničí?
A:Ze zahraničí je toho hodně. Nejvíce se mi líbí a nejčastěji poslouchám francouzský hip hop. Sice tomu moc nerozumím, ale dokonale mi to vynahrazuje ta harmonie, síla a prožitek z poslechu. Navíc jsou podle mě instrumentálně nepřekonatelní. Písně soudím podle pocitu z poslechu. Pokud mi z tracku běhá mráz po zádech, tak není co řešit. Nevím čím to je, ale u Francouzů se mi to stává často. Mám to fakt rád a nikdy mi to nikdo nevezme. Nejlepšími jsou pro mě S´hurikn, Sat a Le Rat Luciano. Z kapel IAM, FF, LA GARDE, KDD a mnoho, mnoho dalších.

D:Díky za rozhovor, v této poslední otázce máš prostor pro vzkazy a pozdravy...
A:Zdravím mé bratry (Choco, Nino), Radku, mou celou rodinu, hnusáky z Kimulova, Bulharský konzulát, oba satany a spolek kolem nich a všechny, co mě znají! Sergej