Oficiální konec hraní DJe MEHDIho

DJ Mehdi je velice významná postavička brněnské scény. Jeho podíl na kvalitě brněnského i celkově českého turntablismu je nemalý, přesto se rozhodl s hraním skoncovat. S touto myšlenkou si pohrával už několik měsíců, nicméně tehdy jsme si to nikdo tolik nepřipouštěli. Všichni jsme to brali víceméně jako legraci, protože to bylo dosti nepředstavitelné. Třetí z tria Questablist by měl skončit? Bohužel, pravda je krutá. Ke Questablist přišel jako poslední a jako první odchází, přečtěte si poněkud obsáhlejší (dost možná Mehdiho poslední) rozhovor a dozvíte se víc...

Dari: Začala bych takovou hodně stručnou rekapitulací. Jelikož budeme mluvit o tvých začátcích s hraním, musím nejdřív zmínit, že si začínal jako disco DJ, což možná někdo neví. Můžeš mi říct, jak probíhalo přeorientování z disca na hip hop?

Mehdi: Bylo to asi v roce 94, to jsem hrával ještě v Remixu. A ono to bylo vlastně způsobený tím, že jsem koupil první archiv desek od Carpyho, kterej obsahoval takový ty kultovní desky ze začátku devadesátých let. Třeba Public Enemy, House of Pain, jakože takový ty hip hopový základy. Tohle se hrávalo i normálně i na diskotékách. No a když jsem se chodil dívat na Carpyho, jak hraje, tak vlastně už i začínal mírně ukazovat skrečování, ale pořád to nebylo ono. Tady tehdy nikdo nepřemýšlel o tom, že by třeba striktně studoval vyloženě jen to skrečování. Občas jsem si něco na gramofonech zkoušel v Boby, jak je RollerSkating, ale ty podmínky tam nebyly moc příznivý, protože gramofony byly strašně daleko od sebe. Tam to bylo vytvořený spíš pro mixování, na pouštění desek. Pak jsem se seznámil s Andrio Fiorinou, který je teď house-latino DJ, a on v té době poslouchal hip hop. Řekl mi, že se na Favále hraje hip hop,hrávali tam Buster s jedním Rakušákem, tak jsem se za nima šel zeptat, jestli bych si tam nemohl zahrát. Tím jsem začal hrát a vlastně jsem byl první Brňák, kterej hrál z desek. Protože Buster sice byl hip hopovej DJ, ale hrál z Cdček. Na ty party chodilo asi třicet lidí a všechno to byli writeři. V Remixu jsem přestal hrát, protože už jsem hrával prakticky jenom hip hop, což pro ně bylo nevyhovující. Zhruba v roce 98 jsem si začal zjišťovat jak to bylo od začátku s turntablismem a začal se o to aktivně zajímat. V tu dobu jsem se seznámil s Chocolaticem, takže tohle byl asi ten přelom. Chocolatic v té době nedával žádný moc triky, ale měl kvalitní hudbu, spíš neznámou. Já jsem hrával takový hodně známý věci proto, aby se ti lidi bavili a Chocolatic spíš hrával takový hodně poslechový věci, propracovaný beaty a melodie. Třeba pro lidi, kteří rozuměli anglicky, byly ty rýmy takový hodně produchovnělý. Hip hop, kterej jsem hrával já, byl hodně světskej, spíš to bylo takový "kolotočový".

Dari: Začátky nám jsou už jasné, posuňme se tedy kousek dál, směrem ke Questablist. Docela by mě zajímalo jak ses seznámil s klukama Arsenem a Fivem a jak vlastně probíhal samotný vznik Questablist teamu.

Mehdi: Jejich začátky hraní byly asi podmíněny tím, že viděli nějakou videokazetu z ITF, která se do Brna dostala přes Benyho. No a Arsen měl ochotný rodiče, kteří mu poskytli nějaký peníze. Od jednoho techno DJe pak koupil gramofony s mixpultem, takže Arsen to zadotoval přes rodiče, jenže ty gramofony nemohl mít doma, tak je měl u sebe Five, kterej už měl svůj byt. Asi půl roku před naším seznámením už spolu Arsen s Fivem trénovali. Bylo to asi v roce 1997 - 8. Seznámili jsme se vlastně v Semillasu, kde tehdy bývaly párty a jednou jsem tam brával gramofony já, pak zas Arsen a takhle jsme se střídali. Na ty párty jsme zvali třeba Oriona, Chocolatika, Opiu, ... Tam to všechno vzniklo, protože právě tam jsme začali poslouchat takový ty doplňky v deskách, který měl třeba Chocolatic, různý skreče a tak. A pak vznikl nápad zkoušet u Fivea doma...

Dari: Teď jsi od Questablist odešel a já bych ráda věděla jak tuhle zprávu kluci přijali, protože jich se to přecejenom také týká.

Mehdi: Tak samozřejmě každej z toho týmu má určitej charakter, takže na Arsenovi bylo znát, že mu to není úplně jedno a Five to vzal víceméně pragmaticky, bral to jako fakt a nebyl pro něj problém příjmout to. Kdybych to měl říct co se charakteru týče, tak Arsen to vzal víc citově, kdežto Five to bral rozumově.

Dari: Questablist je v současnosti nejlepším turntable teamem v České republice, to snad ani nemusím zmiňovat. Kam až kluci mají možnost se dostat v nejbližších letech? Pokud tedy mluvíme v celoevropském měřítku...

Mehdi: Tak to vůbec nevím, takhle jsem o tom nepřemýšlel. Já když jsem hrál, tak jsem přál každýmu, aby z gramofonů zažil ty zážitky, tu radost a nějak extrémně na tom neulpěl. Přál jsem všem, aby měli ten pocit, jako jsem měl já v tom teamu. Nemůžu říct, že třeba tamti budou nejlepší a ti zas půjdou do kytek. Takhle to necítím, já si myslím, že se to bude vyvíjet stejným směrem jak to bylo doteď. Možná je tam ta výhoda Illusionist, že těch partnerů v teamu je víc, zajímavý to může být na kompozici zvuku a na melodii. Questablist vlastně spolu zkoušeli už dřív, ještě než jsem se k nim připojil, takže oni v tom vlastně pokračujou teď dál. Kdybych to měl posoudit, tak technicky je to zajímavý a myslím si, že ve dvou vystupovat je skvělý, ale ti dva musí být na hodně podobný úrovni, aby to vystoupení bylo pestrý. Podle mě, když budou teď trénovat - jak jsem se třeba teď dodzvěděl od Shye, že trénujou hodně - tak budou pořád držet tu linku, kterou si nasadili.

Dari: Tím jsme se pomalu dostali ke konci tvého hraní. Asi v červenci roku 2003 jsi mi poprvé oznámil, že chceš s hraním skončit. Myslela jsem si, že si ze mě děláš legraci, ostatně myslel si to asi každý, komu jsi to řekl. Nicméně několik měsíců poté ses o tomto tématu už dál nezmiňoval. Bylo to snad proto, že by sis to alespoň na čas rozmyslel?

Mehdi: Já jsem to nechal plynout. A nechal jsem ty problémy, aby se řešily postupně, samozřejmě člověk vychází z nějakých podmínek, který mu jsou dány. U mě už se to hraní vlastně minulo účinkem. Když by člověk měl rád muziku - jakože já mám určitě rád hudbu a nijak jsem na ni nezanevřel - spíš jde o ty prostředky, kterýma se ta hudba předává. Když někdo chce zpívat, tak může jít do lesa a může si zpívat, nepotřebuje k tomu žádnou elektřinu, může mít prázdný kapsy a nemusí mít ani nic na sobě. Kdežto u toho gramofonu je to tak, že potřebuješ určitý podmínky. Pokud s někým žiješ, tak tě ten někdo musí respektovat a má to i hodně úrovní. Třeba hudba má taky víc úrovní od hudby světské, kterou lidi studují, protože zjišťují co to vlastně je, někomu to trvá... Ta hudba vede k projevování vnitřních pocitů, ale pak člověk začně zjišťovat co to jsou ty vnitřní pocity, kde se berou a kdo je pociťuje. Já si myslím, že hudba mi už dala to, co měla a toho si vážím. To, co jsem od toho příjímal, jsem zas vydal a teď to nechávám vanout, nesnažím se tu hudbu nějak znásilňovat.

Dari: Asi lidé, kteří tě neznají, nepřišli s tebou do kontaktu, tě nemůžou pochopit. Já sice vím, o čem mluvíš, ale měli bychom spíš ujistit ještě ty, kteří stále nemůžou uvěřit, žes přestal hrát. Mixák jsi prodal už před delší dobou a gramofony i desky jsou teď ve spárech Shuschkinových. Pořád ale nemůžu pochopit proč jsi desky i gramofony prodal za doslova symbolickou cenu 60 000,--

Mehdi: No ona teda je ještě jedna taková nabídka...včera mi volala holka z Ostravy (pozn.Dari: Sime), že by ty desky ode mě koupila za víc. Prostě to je takhle: čím kdo zachází, tím taky schází. Když koupíš auto a hned druhej den ho budeš chtít prodat, tak už máš 50-ti procentní cenu. Takže tady tohle já nějak neřeším. Já jsem dal takovou nabídku, že pokud to někdo chce, tak ať to koupí, já jsem mu to vpodstatě tak nějak předal.

Dari: No a na kolik odhaduješ původní cenu svých desek?

Mehdi: Já jsem to celý přehodnocoval, co se týče finančních statků, mně zas na tom tolik nezáleží. Ty finance nejsou zas tak důležitý, na to člověk ale příjde až v určitým věku. A za tu kariéru kdybych to měl spočítat tak to mohlo být až 300 - 400 tisíc investice. A samozřejmě je to tak, že hodně i ta rozhodnutí byla vlastně finanční, i sociální, zdravotní a duchovní. Těch úrovní bylo samozřejmě víc. A kdybych ti řekl ten druhej poměr, kterej by tě taky mohl zajímat, tak kdybych investoval těch 400 000,-, tak jsem vydělal asi 100 000,-. Takže jen čtvrtina se ti vrátí. Ono už ze začátku to bylo prodělečný. A tohle všechno do mě vlastně investovali rodiče a já jsem jim za to dost vděčnej, protože studování tý muziky mi dalo hodně do života a teď je na mě, abych jim to splácel. Člověk to může brát jako legraci, jako mladej člověk máš třeba nějakej sen a rodiče ti ho splní, ale ta zodpovědnost - jak dlouho na to ten rodič musel pracovat, třeba to, co bys vůbec nechtěl dělat, protože rodič se vlastně obětoval, abys mohl tuhle činnost dělat, jenže když si to člověk uvědomí, jak jsem si to právě uvědomil já, tak to pak všechno přehodnotí a zachová se tak, jak vlastně uzná za vhodný.

Dari: Dobře, posuňme se zase o kousek dál. Já vím, že tvým velikým vzorem byl Qbert a asi před měsícem, nevím přesně - možná před dvěmi - ses na něj jel podívat do Itálie. Qberta jsi už v minulosti párkrát zkontaktoval, takže o tobě věděl. Jak na tebe zapůsobilo vaše setkání, jak probíhalo? Nezklamalo tě to trochu?

Mehdi: To je právě celá ta past toho vnějšího světa. Něco jinýho je, když se podíváš - bez očekávání a v nevědomosti - na to vystoupení třeba z internetových záznamů a něco jinýho když to pak vidíš na živo. Ty vidíš to vystoupení, ale už ne ten kolotoč kolem, ten cirkus, co je za tím. I proto jsem tam chtěl jet, abych tohle viděl. Po hudební stránce jde vidět, že ten člověk opravdu něco umí, přecejen to dělá dvacet let, proti tomu vůbec nic nemám. Ale třeba to vystoupení, oproti tomu, co jsem viděl na záznamech, nemělo ani hlavu, ani patu. On tam prezentoval ten novej hudební nástroj QFO, což je mixpult a gramofon dohromady. Já jsem se na to díval zblízka, sáhl jsem si na to, viděl jsem jak je to provedený. Myslím si, že je to další finanční chyták od firmy Vestax a je to takovej prototyp, na kterým se zas budou dlouho hledat chyby, než se to zase přestane vyrábět. Tam jde o to, aby ti lidi to koupili, vyzkoušeli si to, zjistili, že to není až tak zajímavý, i když se na tom dají dělat i nový věci. No po tom jeho vystoupení byla možnost se s ním bavit, ale kdybych to srovnal třeba s tím, když jsme s klukama jeli do Linzu na D-Stylesa, tak to je přesně ukázka toho, jak funguje vnější svět - rub a líc jedné mince. D-Styles je neznámý člověk, výborný hráč na gramofony a výborný člověk, prostě má absolutně otevřený srdce, je vstřícnej, žádní manažeři, kontakt jedině osobní. A Qbert, ačkoli jsou z jedné kapely, se odvolává se na manažery, má lidi, co mu tahají věci. Je to prostě přesně to, jak tě dovezou v autě, vypustěj tě na plac a zas tě zavřou do auta a odvezou.

Dari: Právě o tom jsem s tebou chtěla mluvit. Já si myslím, že právě v tomhle ses v Qbertovi zklamal, protože on se neustále odvolává na manažerku a myslím si, že možná i on má podíl na konci tvého hraní, není to tak?

Mehdi: Je teda fakt, že i na začátku, když jsem zjišťoval jak je to s Djingem, jsem viděl nějaký turntablisty, ale ti mě moc nenadchli k tomu, abych já to musel prosazovat, pak jsem uviděl Qberta a právě tenhle člověk ve mně dokázal vzbudit vášeň pro to, abych to začal taky praktikovat. Začal jsem se o něj dál zajímat, i o mixpult, kterej on produkoval (07). Když se ukazuješ lidem, jako on, tak tě to přirozeně přivede do tohoto stavu, já jsem tam jel už s tím, že on vlastně je hvězda. Třeba ty maily, který mu pošleš, tak je jasný, že na to neodpovídá on, ale manažerka, protože on na to nemá čas, tak tohle je druhá věc. Když se pak bavíš s D-Stylesem a řekneš mu, žes mu psala mail a že seš z Česka a on ti řekne:"Jo, jasný, vzpomínám si". A řekneš Qbertovi, žes mu psala e-mail o nějakých deskách, tak začne: "Tamhle je manažerka,...". Ale v pohodě, já bych řekl, že on je dobrej člověk, v žádným případě bych ho neodsuzoval. Prostě má nějaký svoje podmínky, řeší si i to, jaký finanční ohodnocení si vezme a pak jsou tady lidi, se kterýma spolupracuje, protože on už neživí jen sebe. Třeba pro Evropana ze střední skoro až východní části to je až takový umělý.

Dari: Jelikož jsi teď skončil s hraním, tak pro tebe určitě i začíná něco nového. Gramofony zabíraly převážnou většinu tvého volného času, takže mě napadá otázka co teď budeš vlastně ve svém volném čase dělat?

Mehdi: To, co je potřeba.

Dari: Nemáš strach, že se z toho zblázníš nebo že jednou budeš litovat? Je to hodně veliká změna...

Mehdi: Myslíš, že chodit do práce a mít rodinu je na zbláznění?

Dari: Počkej, počkej, ty už několik let žiješ v celibátu, znamená to snad, že tímto to chceš teď změnit?

Mehdi: Tak člověk se vyvíjí a zkoumá to, čím je, aby přišel na smysl toho svého působení tady. Chtěl jsem si to vyzkoušet, jaký to je. Protože když pak nad tím máš kontrolu, tak máš i tendenci ovládnout to, co chceš. Většinou je ta touha neovládnutá.

Dari: Mehdi, já ti sice rozumím a vím, co nám tím chceš vysvětlit, ale raději zpět k hip hopu, protože tento pohled asi zajímá čtenáře nejvíc. Nedovedu si dost dobře představit, že by ses toho hip hopu úplně zbavil. Hodláš se věnovat dalším činnostem spojeným s hip hopem, jako je třeba promotérství, psaní článků, apod.?

Mehdi: Ta inspirace, co se mně týče, u českýho hip hopu zase není tak obrovská, nenašel jsem pocit zase se dál angažovat. Tohle už asi ne. Ale můžu ti říct, že třeba na hip hop kempu budu pracovat v čajovně.

Dari: Jaký je vlastně tvůj pocit ze současné české turntable scény, překvapil tě třeba nějak výrazně některý z Djů?

Mehdi: Já, abych pravdu řekl, jsem to dosud nijak neřešil. Samozřejmě každej to posuzuje z toho hlediska, který on žil. Já jsem prostě žil s tím, že si zahraju a nic víc jsem od toho nechtěl, necítil jsem potřebu třeba konstatovat, že jsem se zlepšil a tak podobně. Normálně jsem hrál, jednou člověk začne a jednou taky skončí. On ten můj názor je už hodně ovlivněnej tím, jakej mám k tomu duchovní postoj.

Dari: Snad abychom už začali pomalu zakončovat rozhovor, aby se to pak ještě vůbec někomu chtělo číst, že J Jaký jsou tvoje cíle do budoucna, jestli nějaký máš?

Mehdi: Ne.

Dari: Tak tos mě dostal teď...

Mehdi: No, cíl už byl dosažen...

Dari: Jaký?

Mehdi: Zrození a smrt.

Dari: Smrti jsi přece ještě nedosáhl.

Mehdi: Ve smyslové podstatě ne, ono je to slovně nepředatelný. Když ti řeknu, že teďka je smrt, tak... Teď mě asi nechápeš, že?

Dari: Já myslím, že na toto téma bychom se mohli bavit opravdu dlouho, protože mě to sice hodně zajímá, ale musíme přecejen brát ohled na čtenáře.

Mehdi: To je ono, jde mluvit jen do určité roviny, kdy může fungovat to konvenční myšlení. Pak jsou další sféry, kdy už slova nemají vůbec smysl.

Dari: Dostali jsme se tedy k poslední otázce, kterou obvykle nechávám volnou pro ty, kterých se dotazuju. Takže dávám prostor i tobě, abys mohl vyjádřit nějaké svoje vzkazy, popř. pozdravy apod.

Mehdi: pozn. (Dari:Mehdi mlčí, už nechce nic dodávat.)