Rio nebo São Paulo - Brasil 2005

Zajímavý je jak se graffiti v obou městech liší a přitom jsou v jedný zemi a je to tak blízko. Obě dvě města jsou totiž totálně jiný. Sao Paulo je velkoměsto s vekým V, beton se táhne do nekonečna na všechny strany v podobě věžáků, chodníků, silnic, mostů a zdí. Když nikoho neznáte, tak jste ztracený.

Rio to je něco úplně jinýho, tam město doslova protéká přírodou a ne nadarmo se říká, že je to nejhezčí město na světě. Ano nejslavnější pláž na světě Copacabana leží právě tam. Každá čtvrť se liší svým vzhledem a atmoškou a u každý se vypíná strmej kopec na jehož stráni je přilepenej nespočet malejch cihlovejch domků- to je favela neboli chudinská čtvrť. Její obyvatelé říkají, že žijou v komunitě a je to pravda. Policie tam nesmí a ani se tam nehrne, tam mají svoje pravidla a svoje zákony. U příjezdovejch cest to kontrolujou týpci s bouchačkou a některý se samopalem, po ruce maj plnej igelitovej pytel a v něm hromadu maličkejch. Ty jsou naplněný drogama- buď černou nebo bílou neboli trávou nebo koksem a prodávaj jak v sámošce. Uplně nahoře prej bejvá jádro těch gangů a flákaj se tam ostřelovači, co jistěj svoje fely dole. Nepochopitelný je, že je to tak hrozně na očích a nikdo nic neřeší, prostě proto protože z toho má ve výsledku každej prospěch. Ale abyste si nemysleli, tak 90 procent obyvatel favely jsou slušný pracující lidi. Párkrát jsme tam malovali a když vědí, proč tam jste a co děláte, vládne tam největší mír. Kolem vás se okamžitě motá nejmíň deset dětí a chtěji vám pomáhat nebo si aspoň nechat nastříkat svoje jméno na tričko. Z malování tam mám rozhodně nejsilnější zážitky. Favely existujou samozřejmě ve všech městech, ale v Riu je to díky jeho krajině nejvíc na očích anekompromisně to kontrastuje luxusním hotelům na nádherných plážích.

Město je plný kontrastů, ale všichni obyvatelé maji jedno společný. Nehrotěj to, jsou v klídku a chilujou. Ono to ani jinak nejde, většinu času tam svítí sluníčko a komu by se chtělo makat, když je tak krásně. V Sao Paulu takovou pohodu nemaj, žádný pláže, déšť je tam častější a teplota je většinou o pár stupnů nižší. Abych se ale konečně dostal ke graffiti. Ze S.P. určitě znáte pichacao - neboli obrovský válečkový tagy s originálním stylem, který se v Evropě hojně napodobuje. Kluci, který tyhle jména píšou, lezou do nepochopitelnejch vejšek a s klasickejma graffiti maj společný jen to, že píšou právě jméno (většinou svý party). Vidíte to skoro na každym baráku, kostely nevyjímaje.

V Riu nenajdete ani jeden. Tam maji obdobu v podobě tagů stříkanejch sprejem, typografie je ale uplně jiná-normální zašmodrchaný toyový tagy. Od Evropy se liší tím, že pokývaj zeď do daleko větší vejšky než kam dosáhne ruka potácejícího se výrostka v Evropskym městě na cestě z hospody domů. Scéna klasickýho graffiti v Riu je pozadu za S.P., například teprve před půl rokem se tam otevřel první graff shop s barvama a ten ještě k tomu patří writerovi ze Švýcarska (Mr.Beam). To v S.P. už pár let funguje, pokud se nemýlim. Podchytává to tam německá Montana a barvy tam vyjdou o trochu dráž, než u nás. Existuje i brazilská značka sprejů Colorgin, ta sice nemá tolik odstínů, kvalita je ale srovnatelná s Goldem od Montany. Je to taková jihoamerická obdoba Krylonu.

V Riu fungujou dvě hlavní crew Fleshbeck a Naacao. (Mrkni na www.fotolog.net/fleshbeckcrew a www.fotolog.net/nacaocrew) Writerů je tam samozřejme víc a maj tam dokonce i holky, který malujou. Scéna se zvětšuje, ani se mi nechce věřit, že před čtyřmi lety, jsem tam skoro žádný writery nepotkal. Teď projíždíte městem a piecy potkáváte doslova na každým kroku. Panuje tam úplně jiná atmoška než si vůbec dovedete představit. Možná by to šlo přirovnat k Praze na počátku 90,let i tak si ale myslim, že to maj prostě jinak. Představte si, že můžete malovat v podstatě kde chcete, pokud to samozřejmě neni fasáda novýho soukromýho domu nebo stěna policejní stanice. Máte-li jen decentní cit pro věc, můžete si vybrat kteroukoliv zeď a malovat. Prostě ráj. Ctí se tam jen jedno pravidlo- cizí graffiti se nepřejížděj a to ani toyárny. Proč? Protože je tam ještě pořád dost volnejch zdí. Zní to neuvěřitelně, ale je to ještě pořád tak. Když malujete, tak vás kolemjdoucí ceněj a slovo graffiti tam má úplně jinej tón, lidi to ještě nemaji zafixovaný jako vandalství.

I když je to relativně chudá země, existujou sociální programy, který podporujou jamy ve favelách. Takže jedna partička jezdí každej víkend malovat do jiný favely malovat. Barvy, jídlo, pohoda. Organizujou se i kurzy skicování právě pro mladý ve favelách, pro společnost je lepší aby si malovali než aby prodávali a brali drogy. Nedělám si iluze, že taková situace vydrží dlouho. Za dva tři roky možná víc poznaj, zač je toho graffiti loket. V Sao Paulu už to začínají krotit a proslýchá se, že se má přijmout novej zákon proti graffiti. Ale i tak je to pořád legal. Vlaky se tam skoro nedělaj. Popravdě řečeno v Brazílii železniční sít neexistuje. Fungujou jen tratě na kratší vzdálenosti, něco jako eSko. Odstavky jsou buď hodně daleko za městem anebo ležej blízko favel a pochybnejch míst. V noci s batohem na zádech se do takovejch míst nevypravujou ani místní, maj respekt. Je to vo hubu, v horšim případě o život. Nikdy nevíte, co se stane. Pamatuju se, jak jsme chtěli dát před 4 lety metro v Sao Paulu a nešlo to. Všude security, ok. Ale přece jen, když vidíte v jejich ruce samopal, tak jim dáte větší respekt, než když víte, že jim ani nestojí za to za váma běžet. Mimochodem fízlům z okýnek jejich kár taky čouhaj hlavně. Po čase si na tohle všechno zvyknete, chvíli to ale trvá. Přece jen tu žijem v poklidný malovaný vesničce, kterou kazí jen smrad pár penerů z Národní. Tím se dostávám i k tomu, že jsem nenafotil mraky fotek. Většinou jsem u sebe nenosil foťák, je to tak bezpečnější a cejtíte se líp. Teď se může zdát, že je to tam jak ve válce. To vůbec ne, panuje tam největší pohoda, jen prostě nemůžete vědět, kdy se něco semele.

Abych se vrátil k tématu. Graffiti v S.P. mi přijde rozdělený na dva druhy. Maluje se tam klasika a pak abstrakce. Prostě serou na písmo a malujou tvary. Když se dělá zeď, tak je to pravý jamování. Všichni pojímají plochu dohromady a vzniká tak totální psychadelie. Je to ale tak osvěžující oproti zdi s jménama vedle sebe, že neřešíte jestli by vůbec naskicovali jedno písmeno. Mrdaj na to, maj svoje představy. Budu jmenovat jedno jméno Zezao. Ten teď maluje převážně v kanálech! (zčekuj www.lost.art.br/zezao.htm) Za graffiti klasiku nemůžu nejmenovat oldskůlera Binha, kterej vydává časák "Graffiti" a ten si můžete koupit i u novinovýho stánku.(www.fotolog.net/binhone) Os Gemeos nemá ani smysl jmenovat, protože je zná každej a ve městě skoro nejsou, protože cestujou po světě. Musim se zmínit o dvou jménech. Jejich kámoších (bejvalejch) Vitche a Herbert. Ty po štrýtu už moc nemalujou, ale jejich věci jsou nádherný. Ve městě se rozjela i malá třípatrová galerie Choque Cultural (www.lost.art.br/cc.htm). Tam jsou všechny zdi polepený plakátama nebo ztegovaný tou originální kaligrafií, pořádají se tam výstavy, koupit si můžete tisky, obrazy, objekty. Prostě podpora jaká má bejt. Samozřejmě se jim vede těžko atd., ale funguje to a pro umělce ulice je aspoň trochu naděje. Jako poslední webovej typ dávám www.lost.art.br, myslim, že oceníte, i když tam nenajdete graffiti ani tlustý negry v kšiltovkách a širokejch kalhotech.

Peace Cakes