EPOS 257 - Kus za kus

Výtvarník a performer Epos 257 vydražil 7. října v Obecním domě své dílo 3080 transakcí za rekordní částku 1.100.000 Kč. Výstava Kus za kus odhalila pozadí a dosud utajovaný zásah do bankovek, které v roce 2017 vyměnil s návštěvníky v Národní galerii během projektu Retroreflexe.

„Na počátku října vydražil igelitku s 878 tisíci korun. Dostal za ni milión sto tisíc. Médii byl prohlášen naším nejdražším mladým umělcem. Neměli bychom však částky od sebe odečíst, abychom zjistili, na kolik se cení Eposovo rozhodnutí prodat peníze jako umělecké dílo? V jistém smyslu to je špatný nápad. Milión je přeci magické číslo, základní jednotka bohatství a úspěchu,“ dodává kurátor Jiří Ptáček.

Epos 257 svým uměleckým aktem vytvořil výtvarné dílo ze samotného principu finančních investic do uměleckých děl i dražby, coby zavedené formy prodeje umění. Na týden se vrací do galerie European Arts, aby ještě jednou představil Retroreflexe a zákulisí výměny bankovek. Projekt Retroreflexe se odvíjí od Eposovy reflexe města jako organismu neustálého pohybu a cirkulace. Prvním výstupem se stala monumentální mozaika, kterou na fasádě jednoho smíchovského domu sestavil z dopravních značek vyměněných na pražských dopravních komunikacích. Během výstavy v Národní galerii operoval s principy výměny v několika odlišných podobách. A to jak při směně používaných bankovek za bankovky nové, tak při postupném nahrazování dlažebních kostek s modrým nátěrem parkovacích zón za kostky čisté. Uskladněné v expozici se tyto natřené kostky měnily v artefakt, který podtrhoval Eposovo oscilování mezi street-artem a institucionalizovaným světem umění. Vystavením v galerii Europeans Arts se definitivně stávají komoditou, předmětem nabídky a poptávky, autorovým komentářem k nekonečné absorpční schopnosti trhu.

Česká veřejnost Epose 257 zná zejména díky rozmístění třiceti balíků sena po pražských veřejných prostranstvích, které vzbudilo spoustu seriózních otázek i bulvárních spekulací o zemědělském aktivismu, přípravě na žhářství či podivném teroristickém útoku. Městské úředníky nejvíc potrápil oplocením části Palackého náměstí (50 metrů veřejného prostoru, 2010). Jakkoliv je to na tak frekventovaném místě překvapivé, plot vydržel bez povšimnutí téměř dva měsíce. Dlouhodobě pracuje s billboardy - střílí na ně paintballovou puškou, rozřezává je, vystavuje i prodává. Právě jeden z těchto billboardů se stal trvalou součástí sbírek Národní galerie v Praze.