EPOS 257 - VANITAS: obraz do kterého lze vstoupit

Synopse

Objekty, které jsou určeny pro vyvolání našich tužeb, pro obchod s naší pozorností, tyto objekty jsem násilně vytrhl ze svého původního účelu a pozdvihl k tomu aby začali vyprávět svůj nový příběh. Už jsem unaven veškerou tou falší, přetvářkou a pošetilostí, závislosti na zisku. Krádeží naší (ne)pozornosti, ano je to krádež za bílého dne. Prázdnota je také hodnota!

Raději prázdno … ach to překrásné prázdno, kde se můžu nadechnout a nepřemýšlet o sračkách dnešního konzumu! Svět se na chvíli zastavil, dal nám šanci zamyslet se nad tím, že takhle už nemůžeme dál.

Vše má svůj čas, vše má svou chvíli.
Vše má své limity, naše planeta je limit!

Ti, co vykrádají prostor kolem nás, netuší, že také okrádají sami sebe … všechny z nás. Ano jsem tu, a budu vás srát a jen tak nepřestanu.
Kdy jindy, když ne teď? Ptám se, kdy jindy?

EPOS 257

Vanitas

12. 5. - 10. 10. 2021
Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7

Umělci: EPOS 257, Barbora Balek, Josef Bolf, Erika Bornová, Veronika Bromová, David Černý, Jiří David, Jiří Georg Dokoupil, Tereza Eisnerová, Lenka Falušiová, Jan Gemrot, Martin Gerboc, Václav Girsa, Matouš Háša, Siegfried Herz, Josef Hnízdil, Tomáš Honz, Monika Horčicová, Kryštof Hošek, Martin Janecký, Jakub Janovský, Petr Jedinák, Tomáš Jetela, Václav Jirásek, Josefína Jonášová, Krištof Kintera, Svatopluk Klimeš, Simona Krausová, Milan Kunc, Hynek Martinec, Jan Mikulka, Martin Mrkva, Robert V. Novák, Eugenio Percossi, Jiří Petrbok, Ivan Pinkava, Daniel Pitín, Miroslav Polách, Ondřej Přibyl, Michal Rapant, Tomáš Rasl, Lukáš Rittstein, Jaroslav Róna, Aleš Růžička, Martin Salajka, Jenny Salm, Marek Schovánek, František Skála, Vladimír Skrepl, Adéla Součková, Michal Škapa, Marek Škubal, Barbora Šlapetová, Jakub Špaňhel, Richard Štipl, Dagmar Šubrtová, František Štorm, Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová, Mark Ther, Anna Tretiagová – Krajčová, Teri Varhol, Tomáš Vrana, Jan Vytiska, Richard Wiesner, Martin Zet
Kurátor: Otto M. Urban

Výstava Vanitas ukazuje smrt a umírání jako jeden z významných námětů současného výtvarného umění. Různé dějinné etapy lidské historie se lišily i svým vztahem ke smrti, respektive k životu samotnému. Přestože v moderní společnosti se smrt a umírání dostávají do stále více izolované či téměř tabuizované pozice, v umělecké tvorbě jsou stále přítomny. Již v období renesance se objevuje specifické zobrazení pomíjivosti a prázdnoty lidské existence symbolizované zátiším s lidskou lebkou či květinami – a od té doby se ve výtvarné kultuře tato tematika objevuje kontinuálně. Zátiší s květinami či s lebkou tak patří mezi nejčastější náměty, přesto jsou stále otevřené novým a originálním zpracováním. V tomto smyslu samotné téma odráží obecnost svého obsahu, je zřejmé a pochopitelné, květy i kosterní ostatky jsou jasně čitelnými symboly. Významný je zde i jejich protiklad, symbolizují vlastně opačné póly, od krásy života po jeho bolesti a útrapy. V řadě případů jsou ale obě témata spojena v jeden celek, který jejich ostré oddělení mění ve zvláštní harmonii. Smrt se stává krásnou a život (příroda) je nositelem utrpení. Estetizace lebky jako symbolu zářivé smrti je v protikladu k melancholii usychajících květů, alegorii stárnutí a umírání.

Výstava Vanitas představuje tvorbu více než šesti desítek umělců a umělkyň několika generací v širokém spektru výtvarných projevů, od malby a kresby přes grafiku, fotografii po sochy, instalace či konceptuální projekty.